Na předním skle jsem si po čase všimla, že stojí: „Raději ztratit pár minut, než v minutě přijít o život.“ Zdá se to jako klišé, ale je v tom velký kus pravdy. Lidé stále někam spěchají. Do práce, do školy, na autobus, na jednání. Zdá se, jako bychom chtěli prostřednictvím internetu, počítačů, mobilů, letadel ovládnout čas. Zvykli jsme si na rychlou komunikaci, na okamžité informace, na bleskovou dopravu. Nespekuluji o tom, že příčinou polské tragédii byl spěch. Nicméně mě v souvislosti s leteckým neštěstím napadá, jestli bychom se neměli někdy na chvíli zastavit. Možná bychom pak věci viděli v jiném světle.