Sice se tu už zvířata neporážela, ale jatka stále žila a historické budovy zatím stály, a to i s věží a obřími hodinami. Prodej areálu byl pro všechny bolestnou ránou. Doufali totiž, že se budovy budou prodávat jednotlivě a oni si svou provozovnu koupí. Neviditelná, a přesto nepřehlédnutelná ruka trhu tehdy přidusila pár živnostníků, aby vzápětí rozmáčkla celý areál, jednu z dominant této čtvrti. A Liberec získal další zarůstající prázdnou díru, další Textilanu. Dnes nám zbývá jedno. Držme palce investorům. Historii neoživíme, tak ať tu stojí aspoň něco. Je to lepší než nic.