To, že takzvané učňáky (a mimochodem s nimi i technické obory na univerzitách) rozjíždí propagační kampaň, aby obsadily nejméně žádané obory, velice pěkně ukazuje to, že v otázce dalšího vzdělání rozhoduje především víko a lesklý nápis na něm. Kdo by se totiž vrtal v probíjejících drátech a riskoval sebepoškození při manipulaci se šroubovákem, když se místo toho může angažovat v kroužku mladých filosofů?

A co s hoblíkem, když mnohem lépe vypadá nažehlený oblek s visačkou „pomocník asistenta junior managera podpory prodeje“? Chápu, střílím zde jako bývalý gymnazista do vlastních řad, ale na principu to nejspíš nic nemění. Výhružka domem hrůzy zvaným „učňák“ bezpochyby zaznívá z nejedněch rodičovských úst.

Jen si to představte, po pár letech sváření a jiných činností nepochybně méně záživných než dějiny národního obrození nebo anorganická chemie stojíte před dveřmi s „pouhým“ výučním listem a puchýři na rukou. Hrůza? Jen aby se brzy nestalo, že člověk, který je schopný opravit židli, upéct bochník chleba nebo uvést zpět do provozu přerušené elektrické vedení, bude uctíván jako polobůh a podplácen částkami, o kterých si výše zmíněný pomocník může nechat akorát zdát.

V širokém okolí se totiž mezi manažery, prodejci, doktory východoasijské filologie a amatérskými umělci těžko najde někdo, kdo v hasáku nevidí zvláštní moderní skulpturu nejasného užití a významu.