Jsem chodícím důkazem toho, že měsíc před porodem se dá zapomenout na to, že jste těhotná. Jako kdyby Homer Simpson zapomněl, že je žlutej. A ano, stalo se to. Nikdy si nic neplánujte, protože kdybych si chtěla naplánovat poslední týden práce, než se vydám na druhý břeh řeky s názvem mateřská, nikdy by se mi to takhle naplánovat nepodařilo. Napadlo mě, jestli to není proto, že někde v podvědomí si myslím, že s odchodem na mateřskou odejdu napořád, do důchodu, moře se už nikdy nerozestoupí, zem se za mnou zavře a na konci toho všeho budou prsa u kolen, kotníky doživotně oteklé, oči bez lesku, pleť bez lesku, strhaný výraz a vrásky všude. Bude to tak? Bude? O paní „ta už to má za sebou" si nikdo neopře ani koště. Nikdo mi nevěnuje pohled, který bude patřit jenom mně. Takže možná právě díky tomuto potlačovanému strachu jsem si z posledního pracovního týdne udělala peklo. A to peklo, kterým procházím, mě donutilo zapomenout na to, že za měsíc přivedu na svět Dítě. To je taky peklo. Takže jsem ráda, že jsem si to na závěr tohoto týdne zase připomněla. A tradááá, přeplavu tu řeku s hlavou nad vodou, stylem paní radová, a založím vesnici, která se bude jmenovat Krásná matka, Krásné a chytré Dítě a naplněná mateřská dovolená, plná nových příležitostí a nezapomenutelných zážitků. Jestli někdo už takovou vesnici založil, dejte mi prosím vědět. Takže jak vidíte, s faktem, že od příštího týdne je ze mě budoucí matka na plný úvazek, ještě stoprocentně smířená nejsem. Ale to nevadí, protože s čím se nemůžeš smířit hned, smiř se později. Takže to tak udělám a v závěru mi nic vytahanýho, ani zvrásčenýho, ani nemožnýho, že to zase sroste zpátky do původního, vadit nebude a já budu šťastná a milující matka. Na závěr velká novinka. Pán, kterého je Dítě napůl, koupil kočárek. A já jsem ráda, že ho mám. Jeho i ten kočár.

Autorka je herečka, žije a pracuje v Liberci