A už jsme tady zase. Všimli jste si? Použila jsem množného čísla. Páni, třeba už začínám to mateřství chytat. No, popravdě, zas tak horké to není a mluvení v množném čísle dostává u těhotných úplně jiné obrátky. Když kakáme a čůráme a máte vedle sebe mimino nebo psa, je to zlé, ale dá se to tak nějak respektovat, když ale množné číslo používá osamocená žena, která poblíž ani vedle sebe nikoho nemá, přestává veškerá legrace. Máme hlad, potřebujeme čůrat a musíme si dát svetr, aby nám nebylo chladno, je úchylné. No nevadí. Hlavní je, že Dítě je v pohodě a já taky. Pán, kterého je Dítě napůl, je taky v pohodě. Včera měl jít se mnou na ultrazvuk. Chápu, že to není sen žádného muže, aby seděl v čekárně gynekologické ordinace, četl si časopis Maminka a poté mohl na chvíli vstoupit a dívat se na vnitřek břicha své milé. Takže tam nešel. Kdybych si těhotenství vymyslela, nebyl by to žádný problém. Devět měsíců by na to nepřišel. S klukama je to těžký. To mě napadá, že jedna novina by tu byla. Dítě bude mužského rodu. Doktorka mi udělala detailní obrázek pohlaví. Ani jsem ho nepotřebovala, ale když ho neztratím, můžu ho pak ukázat za patnáct let slečně, se kterou bude Dítě randit. To mi připadá jako jediné smysluplné využití fotky maličkého pindíka a dvou maličkých kulek. Tak to bychom měli, budu mít doma pána, kterého je dítě napůl, a jeho malinkatou napodobeninu. Těším se čím dál víc. Tak snad mi Dítě čau buřte, říkat nebude. I když ten buřt je celkem trefný popis mé velikosti. Jen pro vytvoření obrázku. Ano, ještě stále vypadám spíš tlustá než těhotná a ještě stále se tak bohužel cítím. Dobrá zpráva je, že má dutá žíla zůstává stále ještě nezacpaná (to jen takový těhotenský fór na závěr).

Autorka je herečka a žije v Liberci