Galerie Jana Stolína nazvaná Aktualität des Schönen má jednu nespornou kvalitu navíc. Je umístěná v obchodním domě Plaza. Mezi insidery se to samozřejmě dávno ví a možná to už ani nikoho nezajímá. Přesto některé výstavní projekty mají schopnost tento fakt umocnit tak, že si musíme znovu protřít oči a zeptat se: Fakt jsem v obchoďáku? Navíc ještě v Plaze? Užasný…řekl by možná někdo z vás. Výstava nazvaná Lumen 2/4 přesně tenhle potenciál průniku cizího kosmického tělesa do obří komerční planety využívá. Samozřejmě je to vedlejší efekt výstavy, která pracuje se zvukem a světlem s velmi jemnými aspekty.

ZABRNKEJ MI NA TU SPRÁVNOU STRUNU

Nejdříve si toho člověk ani nevšimne. Vstoupí-li do potemnělého prostoru galerie, která je v prvním patře obchodního domu, ocitne se ve tmě prosvětlované sporadickými liniemi různě se měnící v trojúhelníkové útvary. Atmosféra má ale tu moc zanechat roztěkanosti v návštěvníkově mysli a zkoumat prostor. Uprostřed jsou vertikálně natažené tři struny, na které je radno hrát. Protože pak můžeme rozehrát part vibrujících zvuků, které generují přes počítač a projektor různé geometrické obrazce. Každá struna má vlastní úlohu, která určuje tvar, polohu a tloušťku jednotlivých stran. Spolu s vizuálním vjemem se pohybuje i zvuk, tomu odpovídá i umístění čtyř reproduktorů.

SVĚTELNÁ INSTALACE VÝSTAVY LUMEN 2/4. Zdroj: autor

VYKRESLI ZVUKEM TVAR

Autorem výstavy je skupina čtyř studentů z ateliéru Vizuální komunikace-digitálních médií na liberecké univerzitě. Ateliér vede Stanislav Zippe a k výstavě byli přizváni: Matěj Bláha, Lukáš Dostálek, Martin Hofman a Petr Voříšek. Návštěvníka by ani nenapadlo, že výstava je společným dílem čtyř autorů, natolik vyznívá celkový dojem celistvě a propojeně. Vernisáž výstavy proběhla už ve středu 19. října.

Promluvil na ní přední teoretik umění a kurátor výstavy Karel Srp, který je i autorem průvodního textu. Sám interpretuje a posouvá význam instalace dle svého pohledu: „Struny připomínají nástroj, vyjadřují rezonující kosmos. Ačkoli autoři tento jejich přenesený výklad zřejmě nezamýšleli a chtěli zůstat co nejvěcnější, zřetelně evokují odvěkou představivost, spjatou s Orfeovou lyrou a zejména s názory přičítanými Pýthagorovi a jeho žákům." Pohled kurátora je samozřejmě rozšiřující a filozofující. Srp výslovně v textu říká, že i když projekt vznikl současnými výrazovými prostředky, obsahově nás vrací do dávné minulosti, často i proti záměru autorů. Což je paradox, jak dodává. Čím současnější digitalizované umění, tím více jím pronikají dávné duchovní zdroje.

ODHOĎ NÁKUP A ZAMEDITUJ SI

V liberecké galerii vidíme jeden z mnoha pokusů, ale velmi sympatický. Jak píše kurátor Karel Srp: „Instalace proměnila libereckou galerii v jakýsi vnitřní, sakrální, iniciační prostor, ve zvláštní místo…"

S tím se nedá než souhlasit. Nepovažujme to v dnešní době za něco samozřejmého. Dokud bude v Liberci obchoďák, jehož vedlejším příznakem bude galerie jako prostor ke zvnitřnění, není to v Liberci ještě tak zlé. I když je to náhoda.