Mladí výtvarníci Robin Kaloč, Irena Kárníková, Alžběta Skálová, Hana Šuranská a Linda Čiháková zobrazili svou představu krajiny. Své akvarely, grafické práce, plastiky z papírové hmoty, linoryty nebo kresby vystavují v Oblastní galerii a dokazují tak, že téma krajiny je stále živé. Jejich výstavu si návštěvníci liberecké galerie mohou prohlédnout až do neděle 15. dubna.

„Dnes je doba téměř neomezených možností a i výtvarníci řeší témata, která je zajímají, velmi různorodě a osobitě. Vedle klasické krajinomalby existuje mnoho dalších cest jak dospět ke krajině,“ říká o zrodu výstavy kurátorka Markéta Kroupová.

„Výběr vystavujících autorů byl podmíněn požadavkem, že musí tvořit na papíře, ale jinak jsem se snažila vybrat autory, kteří k tématu přistupují každý jinak a každý si v něm nachází jiné obsahy. Výběr i s ohledem na omezený prostor byl velmi subjektivní,“ dodává Kroupová. Témata jako příroda, krajina či vegetace umělce vždy zajímala, zajímají a budou dále zajímat, stejně jako je oblíbený portrét nebo zátiší.

„V dnešní době se s problematikou krajiny a ekologie umělci nevyrovnávají pouze tradičními technikami jako je malba, kresba nebo grafika, ale pracují s tímto tématem za přispění nových médií, fotografie, konceptuálního umění nebo land artu, což je umělecký směr, který přírodní prvky využívá většinou přímo ve volné krajině,“ vysvětluje kurátorka výstavy.

V komorním prostoru grafického kabinetu se představuje pět mladých autorů, kteří náhodou všichni oslaví v tomto roce třicetiny. Tematiku krajiny a přírody zpracovávají víceméně tradičními technikami a malebnost a magičnost krajiny je pro ně stále nevysychajícím zdrojem inspirace. Přesto s ní nepracují sentimentálně a melancholicky a nezobrazují její realistickou podobu.

O vystavujících autorech:

Linda Čihařová (nar. 1982)

Absolventka ateliéru Intermediální konfrontace Jiřího Davida na VŠUP vystavuje tzv. fotokresby, část své diplomové práce s názvem Emokraj. Sama o nich říká: „Tyto kresby vznikaly doplňováním již existujících forem objevujících se ve fotografiích krajiny nebo jejích detailů. Přiblížením k realitě v takovém měřítku, že běžné konkrétní přírodní útvary již téměř nejsou rozpoznatelné, se dostávám do jejího vnitřnějšího světa. Samy se zde ukazují postavy, příběhy a situace, které chtějí být zvýrazněny. Kresba je zde pro mě výrazem osobního čtení v daném prostředí a vyjadřuje posunutí významu krajiny na interaktivní osobnost. Vzniká tak psychologický portrét a záznam osobního příběhu místa.“

Výsledkem jsou práce, které v sobě spojují fotografický, už téměř abstraktní, detail s poloautomatickou kresbou na sklo. Pod rukama Lindy Čihařové se zjevují fantaskní živočichové, magické rostliny a skřítkové na pozadí reálných přírodních detailů.
www.lindacihar.com


Robin Kaloč (nar. 1982)

Mladý grafik absolvoval v roce 2009 Ateliér grafiky prof. Jiřího Lindovského na AVU. V letech 2007 a 2008 pobýval na stážích na francouzských uměleckých školách. Od roku 2007 jsou jeho práce pravidelně oceňovány na prestižní soutěži Grafika roku. Z grafických technik nejčastěji používá ty hlubotiskové – akvatintu, suchou jehlu, lept či monotyp. Maluje akrylem, akvarelem a v minulosti i tuší.
Velmi dobře vystihuje principy tvorby Robina Kaloče ve svém textu z roku 2011 Petr Štěpánek: „Krajiny v Kaločově podání mají velmi daleko k realistickému nebo idylickému zobrazení vnějších krajin. Přestože v části své tvorby vychází z konkrétních krajinných prostor, vždy nám je představuje nějakým způsobem transformované. V případě těchto konkrétních krajin jsme tak spíše konfrontováni s vnitřním odleskem viděné nebo procházené krajiny, s její vizuální strukturou, která se nám zapíše do vědomí, jakmile jsme viděli a prošli. Jde zde tedy o pokus vystihnout obraz reálné krajiny, která zůstane v našem vnitřním světě po jejím spatření, o znázornění procesu zvnitřnění viděného, nikoliv o mimetické napodobení krajiny samotné.“

Už podle názvů souborů prací Architektura lesa, Chrám lesa, Příběh krajiny, Emoce v krajině nebo Meditace v krajině můžeme uhodnout, co Robina Kaloče nejvíce na krajině přitahuje.
www.robinkaloc.cz


Irena Kárníková (nar. 1982)

Irena Kárníková je mezi vystavujícími jediná sochařka. Pro svoji diplomovou práci s názvem Flóra v sochařském ateliéru Jindřicha Zeithammla na pražské AVU vytvořila skulptury také z papírmaše. Jejím hlavním oborem je však kamenosochařství. Dnes je dokonce jedinou profesionální kamenosochařkou v republice! Ve své tvorbě se zaobírá tématem rostlin a rostlinné říše. Pupence, výhonky, listoví, exotické květy bují v abstrahovaném tvarosloví.

O důvodu proč si vybrala zrovna toto téma říká:„Travina je pro mě srozumitelná konkrétní věc, na kterou si mohu sáhnout, přičichnout si k ni a mohu porovnávat barevnost. Má svá tvarová vymezení a lze ji nejrůznějším způsobem interpretovat. Základy sochařského tvarosloví trávy hledám i ve skladbě geometrických prvku. Jedná se většinou o vertikálně situované sochy. Snažím se v jednoduchosti hledat krásu, stylizuji a odpoutávám se od reálného světa.“

Alžběta Skálová (nar. 1982)

Autorka je známá především jako ilustrátorka knih pro děti, ale na této výstavě představí svoji volnou tvorbu. V souladu s prostředím, v němž vyrůstala, jí je dodnes blízký přírodní svět. Na jedné straně se nechává inspirovat reálnou a jí blízkou krajinou a zátišími a na druhé vytváří svoji vlastní magickou krajinu. Jejím prostřednictvím uniká do říše fantazijních tvarů a rostlin, tajemných zahrad. Některé její akvarely připomínají pouštní krajinu, jiné zase podmořský svět. Inspiraci pro drobné a něžné „vnitřní krajiny“ hledá ve svých snech a vnitřním životě.

Alžběta Skálová je absolventkou pražské VŠUP, kde studovala nejprve v Ateliéru filmové a televizní grafiky u Jiřího Barty a poté u Juraje Horvátha v Ateliéru ilustrace a grafiky.
www.naugallery.cz


Hana Šuranská (nar. 1982)

V roce 2011 absolvovala v ateliéru prof. Jiřího Lindovského a část její diplomové práce je součástí této výstavy. Svoje dojmy a pocity z krajiny, resp. flóry, transformovala do velkoformátových linorytů. Ve výsledné práci jsou rostlinné motivy převedeny do jednoduchých znaků, které ve výsledku díky svému opakování tvoří až téměř geometricky zpracovanou plochu. Její způsob tvorby přibližuje Vlastislav Tokoš pro časopis Ateliér: „ Na temně černém podkladu vytvořila rytá linie půvabnou kresbu bílé krajky. Rytá stopa je pevná a přesná, v harmonickém rytmu je dynamicky proměnlivá díky různé šířce čar, jejich hustotě a rozmanitosti dekoru. Krajinné panorama je viditelně segmentováno do různých intimních zákoutí s proměňujícími se rostlinnými motivy. Grafická stylizace vznikala dlouhým a náročným procesem. ….Následně kresby a rostlinné formy Šuranská digitálně upravuje….Jednotlivé dekory jsou přesně matematicky a vektorově definovány. Takto vzniklé kresby zvětšovala do požadovaného formátu a vytvořila negativ, aby vznikla bílá kresebná linie. Přenesením na linoleum jí už nic nebránilo v tom, aby mohla dané kompozice zpracovat rytím.“