GPS souřadnice v názvu galerie umístěné v kostele v Andělské hoře, obci u Chrastavy, prostě odkazují na lokalitu nedaleko Liberce. Právě velká centra dost často nestačí uspokojit široké pole kultury, třeba té vizuální, a tady mají nezastupitelnou roli lokální aktivity, často úzce vázané na ona centra kultury.

ŠPIČKOVÁ GRAFIKA V ANDĚLSKÉ HOŘE

V sobotu 10. června v 16.30 zahájil grafik Jan Měřička výstavu jiného grafika, Vojtěcha Kováříka. Kovářík (roč. 1976) se věnuje především technice linorytu, ve které pracuje mistrným způsobem ve velkoformátovém provedení. Na výstavě jsou k vidění i menší formáty, což ovšem v Kováříkově případu znamená téměř metrová měřítka. Velkoformátová lebka či kostnice v Kolíně jsou plachty přes dva metry vysoké.

PROSTÉ MOTIVY,PŘELUDNÁ REALITA

Ovšem nejen formátem linorytu je Kovářík výjimečný. Je to zejména soustředěnou prací, kdy obraz Kovářík buduje trpělivým bodovým odkrýváním plochy. Vzniká tak přeludný rastr, který dovoluje Kováříkovi překvapivě fabulovat vizuální realitu. Oblíbený motiv lebky se vrací zejména ve dvou velkých formátech kolínské kostnice, jejíž veřejnosti nepřístupnou část zvěčnil Kovářík jako unikající bělostnou chiméru, „duchařský“ negativ jinak poměrně malého prostoru. Důležité je zmínit, že Kovářík vychází z fotografických předloh. Sám si nafotí motiv, který pak zvěční do linorytu. Je to důležitá věc, jak zmínil ve své úvodní řeči grafik Jan Měřička.

POMÍJIVÉ OBRAZY NA VÝSTAVĚ „BODY“

Kovářík nevychází ani tak z hmotné reality, jako někteří jiní grafici, ale už z „hotového“ obrazu, fotografie. V případě malého a vysokého prostoru kostnice musel výsledný obraz složit z více snímků. A jak podotkl Měřička, Kováříka vlastně zajímá z výtvarného hlediska struktura obrazu, který atomizuje do jednotlivých bodů, třeba ve velikosti zřítelnice lebky. Měnlivý rastr skutečně působí jako metafora pomíjivosti a těžko udržitelné „pevnosti“ obrazu. Kovářík tak divákovi předkládá kromě krásného vizuálního zážitku i nepřeberné pole možností, jak vnímat obraz. Výstižný název výstavy „Body“ přímo pojmenovává onu atomizaci obrazu do bodů rastru, zároveň relativizuje tělesnost jako takovou. I přes vystavený ženský akt sedící na dvou židlích.

DO KRAJE! ZA UMĚNÍM, ZA OSOBNOSTMI

Chtělo by se radostí zvolat a podpořit jakýmkoliv způsobem aktivity, které lákají k tomu, aby často znuděný návštěvník kulturních akcí poznal víc. A tak nedávná vernisáž samotného Jana Měřičky (držitele Ceny Vladimíra Boudníka r. 2000 a několika Grafik roku), tak i nynější výstava rovněž významného grafika Vojtěcha Kováříka (Cena Vladimíra Boudníka 2007, Grafika roku 2015) v obnovené galerii s osobitým géniem loci, může vytrhnout z letargie městské opotřebovanosti. Skvělé umění nemusí být vždy vázáno jen na velké instituce velkých měst.

Měřička chystá komentované prohlídky a místo samotné si získá toho, kdo nelituje času a vyjde z bubliny města do kraje. Pojďme tedy za Kováříkem na výstavu Body.