Když jsem poprvé přišla do Tatáže Pakáže, kde ten večer hráli The Vintage band, ocitla jsem se jako ve snu. Zakouřenými místnostmi se linuly největší klasiky 50. let, před improvizovaným pódiem bylo narváno, lidé tancovali, bavili se, pili a především si užívali úžasnou atmosféru, která tam panovala.

První pětinu kapely tvoří ostatními členy kapely nazývaná rokenrolová hvězda s nepřekonatelným hlasem, zpěvák František Němec, klavírní umělec a zpěvák Pavel Šulc, výborný basák Petr Kolář, též znám pod přezdívkou Elvis díky svému vzhledu, čtvrtým členem kapely je krásná a talentovaná saxofonistka a zpěvačka Kamila Kalenská, jinak také Kimka, a v neposlední řadě nutno uvést důležitého člena kapely, bubeníka Jiřího Býma.

Pro čtenáře, kteří vás neznají, jaký hudební styl hrajete a jak obsáhlý je váš repertoár?

František: Dvě třetiny repertoáru představuje americká hudba 2. pol. 50. let, třetinu pak fláky z britské hudební scény let 60. Nejraději hrajeme klasický rock & roll, v produkci se objevují i jiné žánry popisovaného období. Jsme schopni pokrýt čtyři až pět hodin hraní.

Díky tomuto hudebnímu žánru by se dalo říci, že vás navštěvují spíše starší generace. Jak je to s účastníky vašich koncertů?

Petr: Řekl bych, že publikum stárne s námi. V počátcích tvořili fanouškovskou základnu zejména odrostlí středoškoláci, kteří se následně přetavili ve vysokoškoláky a rostli, respektive stárli s námi.

Pavel: Právě díky tomu, co hrajeme, se tato hudba líbí jak šestnáctiletému „pankáčovi", tak sedmdesátiletému seniorovi a všem věkovým kategoriím mezi tím. Většinou si to všichni užijí, pokud tam nepřijde někdo, kdo je apriori proti, i když i ten se po druhém pivu nechá zlomit a jde tancovat.

František: Lidé tančí hodně. Na posledním koncertu jsem se v jednu chvíli otočil a viděl dvě krásné holky tančící na stole v dobových rockabilly šatech a pod nimi tančil dav, což je pro nás kapelu vynikající zážitek.

The Vintage Band.

Mnoho fanoušků si vás velmi pochvaluje. Čím jste tak osobití?

Kimka: Myslím si, že se nám všem líbí 50. 60. léta a baví nás hrát taková muzika, proto se tak dobře stylizujeme, Elvis nosí kotlety a účes s vlnou, Pavel chodí v oblecích, ale je na něm něco rebelského, já si na koncerty vezmu retro šaty a Fanda ten je prostě rokenrolová hvězda, jakmile uslyšíte jeho hlas, uvěříte. Jsme prostě celí vintage! (smích)

Pavel: Ta osobitost je daná především tím, že jsme každý pro tu hudbu velice zaujatí, jak tvrdí Kimka. My jsme se dali dohromady tím způsobem, že pět lidí, co chtěli hrát rokenrol, se v Liberci sešlo a začali to hrát s láskou k této hudbě.

Jirka: Myslím si, že ta osobitost není v tom, že bychom byli každý virtuóz nebo silná osobnost, ale že tu hudbu máme všichni moc rádi a lidé to pak vidí a líbí se jim to.

Používáte při hraní moderní techniku, nebo preferujete starší nástroje?

Pavel: Specifikum naší kapely je to, že se snažíme, pokud je to alespoň trochu možné, hrát na dobové nástroje.

Petr: Máme dvě kytary Jolana v kombinaci s lampovým combem Fender Twin Reverb, to celé vydává archaicky kovově zvonící zvuk, tak typický pro dřevní rock & roll. Jolany pak symbolicky podtrhují skutečnost, že se tahle hudba hrávala poloilegálně i v komunistickém Československu.

Čí nápad byl dát skupinu dohromady a kdy to vlastně bylo?

Petr: Zde musíme jednoznačně veškerou zásluhu přiřknout Davidovi Rákosníkovi z Lidových sadů. Ten kapelu v roce 2000 založil a byl tím, který dal impuls, aby v Liberci takováto kapela vznikla. Po odchodu první sestavy dal dohromady sestavu druhou, tu stávající. Přesto jsme se nakonec v roce 2007 rozešli pro vzájemné neshody na dalším fungování kapely, co se týče četnosti hraní a míst koncertů.

Proč zrovna název The Vintage band?

Kimka: Představujeme si, že jsme zábavovou kapelou v 50. letech hrající soudobé rockové hity na tancovačkách, po hospodách, popř. soukromých večírcích. Jenže on se píše rok 2012, proto Vintage a nikoliv retro nebo revival. Ne vždy máme pocit, že tuto představu naplňujeme, ale rádi si to namlouváme.

Prostřídalo se ve vaší skupině hodně muzikantů?

František: První sestavu tvořili středoškoláci, kteří se po maturitě rozprchli do světa. Zmiňovaný David Rákosník složil novou sestavu, kde se během let vyměnil pouze post bubeníka, přibyla saxofonistka a odešel sám zakladatel.

Pavel: Současné složení se nemění, ale za ta léta se v kapele prostřídalo tolik muzikantů, různých „záskokařů" a výpomocí, že máme spíše humornou představu, že bychom ze všech těch záložáků poskládali dva rovnocenné Vintagebandy, který by mohly hrát na dvou místech najednou a odehrály by úplně plnohodnotné vystoupení.

Jak často hrajete a kde převážně?

Jirka: Ideálně hrajeme každý druhý víkend, tu pro veřejnost, tu pro uzavřenou společnost. V Liberci hrajeme nejraději v Opeře a Rock Pubu. Jiné možnosti se zde ani nenabízejí. Dále objíždíme venkovské štace na okrese. Vesnické tancovačky považujeme za velmi atraktivní z hlediska divoké atmosféry lidi tančící na stole, to je pro nás nejlepší odměna.

Kimka: V poslední době je o nás stále větší zájem, takže hrajeme skoro každý víkend, občas i dvakrát za víkend, to ale musíme zatnout zuby, aby nám hraní nebylo jen zábavou, ale i prací.

Slyšela jsem, že The Vintage band je velmi dobrým společníkem na mnoha svatbách, je to pravda?

Pavel: Letošní rok se opravdu vydařil, hráli jsme snad na rekordním počtu svateb, a to osmi. Máme takový dobrý detail, že zatím ten, komu jsme hráli na svatbě, se nerozvedl.

Jirka: Občas se kromě svateb naskytne také hraní na různých rautech či firemních večírcích.

Hráváte i v zahraničí?

Petr: Dvakrát jsme hráli v Německu, jednou v Polsku.

KLÁRA MARKOVIČOVÁ