VYBRAT REGION
Zavřít mapu

MILAN CAIS: David Bowie je pro nás jedna z největších ikon hudby vůbec

Jablonec nad Nisou - Rozhovor s frontmanem kapely Tata Bojs Milanem Caisem, bubeníkem, zpěvákem a výtvarníkem, o nové desce A/B, videoklipech, nahrávání, Davidu Bowiem a výstavě.

30.10.2015
SDÍLEJ:

Milan Cais.Foto: DENÍK/Vladimír Šťastný

Soutěž:Vyhrajte dva lístky na koncert Tata Bojs v Eurocentru. Kolikátá řadová deska Tata Bojs je novinkové album A/B? Odpovědi posílejte na email hana.langrova@denik.cz s celým jménem a telefonním číslem.

Několik novinek z aktuálního alba A/B představí kapela Tata Bojs v jabloneckém Eurocentru, kde odstartuje dnes svoje podzimní turné. Její zpěvák a bubeník Milan Cais zároveň vystavuje v Galerii Kaplička.

V rozhovoru povídal o desce, koncertu, nahrávání, videoklipech, výstavě, vlastenectví, nepříjemných zvucích, Davidu Bowiem, svém teenagerském pokojíku i o uchování soukromí.

Deska A/B na mě působí více popově, přístupně v kladném slova smyslu.

Ano, posluchači to říkají… Ale, nemysleli jsme to jako ústupek nebo úkrok stranou. Děláme vždy písničky tak, jak máme pocit, že si to zaslouží. Při skládání nastane magický okamžik, kdy text přikryje hudbu… S Mardošou máme rozdělané texty. Pořád to jsou jen básničky, úryvky, třeba jen čtyři řádky… Je to takový malý zázrak, když atmosféra písně souzní s textem. V ten moment se píseň ubírá svou vlastní cestou a my se jí snažíme naslouchat.

Trošku mi na albu chybí ty vaše typické, prvoplánově pro ucho méně příjemné, zvuky. Je to záměr?

Když máme pocit, že je třeba do textu nebo do hudby dát něco zneklidňujícího, tak to tak uděláme. Myslím, že i na této desce taková místa jsou, ale je jich méně.

Třeba první píseň Nadčasová. Je v ní místo, kdy jsme zvuky vybrali záměrně uchu méně příjemné, a pak se to celé zase vypne. To jsou ty momenty, které mě v hudbě baví a zajímají, když hudebník nenechá posluchače v klidu.

Když jsme u těch zvuků, jak je nahráváte? Vím, že existují různé servery se zvuky, třeba štěkot, lokomotiva, vlny… je tam toho mnoho. Nebo je chcete autentické a nahrajete si je sami?

Většinou se zvuky snažíme nahrávat sami. Jsou tam i samply, které jsme si stáhli. Například sampl z Apolla 13, který dala NASA na svoje stránky.

Písničku Běžec jsem nazpíval na iPhone za běhu. Do sluchátek jsem si pustil hudební podklad a zpíval jsem do toho… Když jsem ji prvně zkusil nahrát ve studiu, nefungovalo to. Napadl mě tenhle experiment i za cenu, že to někdy neladí, jak je člověk udýchaný, ale tady je důležitější ta autenticita. V této písni máme prostředí i ruchy nasnímané pouze iPhonem. Běžel jsem lesem, pak jsem vyběhl silnici, projela tam sanitka.

Vážně jste to nahráli na telefon? To jsem překvapená.

Smartphony jsou na tohle výborné. Mají silnou komprimaci a zabírají skoro stejně hlasitě zpěv, který je pár centimetrů od reproduktoru, i vzdálenější ruchy. V tu chvíli to pro nás bylo žádoucí. V Itálii jsem si pak nahrál ještě štěbetání racků. Běžec běží a nemůže se zastavit, běží týdny, měsíce, několik let, je to takové absurdní, běží napříč světem, takový odkaz na film Forrest Gump. Tak jsme tam dali i zvuky od moře a racky.

Píseň Národní je o Praze a Česku. Fajn, že jako další po PSH, Pražském výběru, O5 a Radeček také oslavujete naše hlavní město. Skladba je hodně vokální a zařadili jste i chorus, jak jste ho nahráli? Vypůjčeno z nějakého fotbalového nebo hokejového utkání?

Ne, ten jsme skutečně nahráli. Povedl se nám unikátní kousek. Měli jsme koncert na letošním ročníku Colours of Ostrava. Ten večer nás tam slyšelo dvacet tisíc lidí. Nahráli jsme tam s davem, jak řvou: „Praha ha ha!" a „Čechy chi chi". Takže to skutečně řvou naši fanoušci…

Ta píseň si ale zároveň z toho vlastenectví maličko střílí…

Chtěli jsme do ní dostat takový ten pocit národního semknutí, ze kterého si zároveň ta písnička trochu utahuje. My Češi se umíme semknout, ale hlavně v těch okamžicích, když o něco jde, třeba když hrajeme finále mistrovství světa v hokeji… V 89 se nám to podařilo, tam opravdu o něco šlo. Pak už to bylo horší… třeba se Zemanem. Ale do politické debaty se pouštět nechci.

Ještě před vydáním fanoušci znali videoklipy S ní a Antikvariát. Máte to také tak, že desku promujete už před vydáním a hrajete z ní věci ještě, než vyjde?

Tyto dvě písničky vyšly na samostatném EP před rokem. Měli jsme předvánoční koncert, který jsme pojali jako křest. Obě písně jsme vydali pouze na vinylu. Byla to ochutnávka desky A/B, kterou jsme v té době již chystali.

Bude ještě další videoklip?

Ano, natočíme video ještě k Nadčasové. Píseň Sonda je na Youtube zatím jen jako zvuková stopa. Sondu jsme určili jako první singl, když nepočítám ty dvě, co vyšly před rokem.

Desku A/B vydáváte v několika podobách, dokonce i na vinylu. Kde jste nahrávali? Co říkáte na analogové nahrávání? Neláká vás? Někteří muzikanti se k němu zase vrací, právě díky vzrůstající oblibě LP. Třeba Bratři Ebenové takto nahrávali loni.

Doba je posunutá tak, že dnes klasickým analogovým procesem se nahrává minimum desek. Stejně je tam na konci digitální proces, pokud chceme, aby to vyšlo na CD, tak se mu nevyhnete. Pouze na tom vinylu by to šlo. Na cédéčku se to stejně zmáčkne na jedničky a nuly.

Ale co je důležité, že Ebenové tu desku nahrávali v Sonu přes lampové Preampy na analogový pult a opravdu míchali do „půlpalce" pásu, ale nejspíš používali stejně digitální plaginy, které bývají zavěšené na jednotlivých stopách. Když chcete mít hezky nahraný živý nástroj, je důležité ho nahrát do analogového pultu, který hraje dobře.

My jsme si tento luxus nedopřáli. Ale v Sonu jsme nahráli živé nástroje na tento pult. Pak jsme to všechno vzali do našeho studia a tam jsme to smíchali. Naše deska je v tomhle ohledu takový kompromis.

Jak bude vypadat jablonecký koncert? Odehrajete většinu alba a doplníte ho oblíbenými skladbami?

Bude to spíš výběr. S hraním celé desky nemáme úplně dobré zkušenosti. Lidé chtějí stejně slyšet staré písničky, které mají rádi. Z nové desky zahrajeme asi nejvíce věcí. Nebude to tedy tak, že bychom ji přehráli celou. Vybrali jsme písničky, které jsme se stihli naučit.

V roce 2004 jste hráli jako předkapela Davida Bowieho, bohužel koncert skončil dříve. Pro mě třeba hodně zásadní umělec, vážili jste si toho, že jste mohli hrát před takovou osobností? Posunulo to vaši kapelu?

Ne, ale byl to pro nás silný zážitek. David Bowie je pro nás jedna z největších ikon hudby vůbec. Milujeme ho od dětství. Máme pár dalších takových, ale Bowie je nejtučnějším písmem. Mám všechny jeho desky, a když vyjde nová, tak si ji hned musím koupit.

NOVINKA. Nové album pražské kapely Tata Bojs (Milan Cais druhý zleva) se jmenuje A/B.

Zaznamenala jsem The Next Day z roku 2003 a ta se mi líbila.

Teď v lednu vydá další.

Koncert předčasně skončil kvůli bolestem krční páteře, ale spekulovalo se pak i o infarktu. Nevíte víc?

Co si pamatuji, tak měl malou mrtvičku. Skřípl se mu nerv v páteři. Chytal se za krk. Teď už vůbec nekoncertuje. Stáhl se na dlouhou dobu z pódií.

Mám pro něj slabost, nemůžu říct, že by mě od něj něco nebavilo. Viděl jsem ho ještě před tím naštěstí i v Berlíně a na všech pražských koncertech.

Jakou píseň považujete za nejzdařilejší hit, takový ten, co je na koncertech nejžádanější? Je to zvláštní, ale u vás to nedokážu určit, máte jich více… Kdybych přeci jenom musela nějakou vybrat, tak pro mě je to asi Attention aux hommes z roku 2002, díky které jsem vás začala poslouchat. Sestra si ji v pokojíčku pouštěla z audiokazety.

Jsou rozdíly mezi koncertním a rádiovým hitem. Tolik rádiových zase nemáme, protože nás moc nepouští. Když jsme vydali v roce 2002 Biorytmy, chvíli se celoplošně hrála Tanečnice. Ta je možná jediná. Občas se mi stane, že jdu do Billy nakupovat a zaslechnu ji. Jinak nás rádia moc nereflektují.

Koncertně bych řekl asi takový čtyřlístek: Pěšáci, Attention aux hommes, Růžová armáda a Šťastnější.

Letos chystáte v Jablonci nejenom koncert, ale v mšenské Kapličce budete mít i výstavu. Je to poprvé, co jste turné propojil i se svými uměleckými aktivitami a děláte to tak i v jiných městech?

Je to náhoda. Původně hnutí PLAC kolem Kapličky chtělo, aby se vernisáž konala v den koncertu, ale to bych nestihl. Nebývá to časté. Už jsem dlouho nevystavoval. Hodně se teď věnuji hudbě. Ještě jsem dělal hudbu k filmu Malý Pán.

Těším se na rok 2016, chci se zase více věnovat výtvarnému umění. A mám naplánované další výstavy a budu dělat nové věci.

Téma expozice je Audiokazeta, výstava se jmenuje Pod kůží.

Pod kůží se jmenuje podle mojí samostatné výstavy, kterou jsem měl před čtyřmi lety, kde jsem představil nové věci. Šlo o větší koncept. Na pozvánce není objekt, ze kterého by to bylo jasnější. Jde o takový reliéf, který jsem s sebou přivezl, a bude tam vystavený. Je to jako by někdo zprudka hodil kazetu vzduchem a ona se zasekla do koženkového potahu skříně. Z té zaseknuté kazety vytéká kapička krve.

Vzdáváte tak hold tomuto dnes již přežitému nosiči?

Výstavu jsem nazval podle reliéfu, protože pro mě představuje přenesený význam kazety a hudby, kterou jsem poslouchal z audiokazet, když jsem byl teenager, má pro mě silný vzpomínkový charakter. Je to vzpomínka na něco, co jsem prožil. Je to minulost, ke které se nikdy moc nechceme vracet, protože už to proběhlo. Ale pro mě to přesto mělo silný význam.

Začalo to dávno, že jsem přijel o víkendu na chatu a tam byl rozložený nábytek z mého teenagerského pokoje připravený na spálení. Táta to chtěl spálit, protože co s tím, že jo? Jenže pro mě to byl silný okamžik. Pár let jsem to neviděl. Byly to moje dobové záznamy. Na peřiňák jsem si lepil samolepky, vyrýval jsem tam něco kružítkem, nebo když jsem ležel nemocný, psal jsem si tam nápisy. Teď to na mě silně zapůsobilo. To je to pod kůží a já jsem z toho nábytku udělal tu velkou kazetu. Takže je to velká popartová kazeta vyrobená z mého dětského nábytku. Na peřiňáku stál magneťák, ze kterého jsem si pouštěl hudbu z MC kazet, proto je to kazeta.

Docela by mě zajímalo, jakou posloucháte muziku, pokud na ni tedy při své pracovní vytíženosti máte vůbec čas a náladu.

Pouštím si hudbu rád, ale nemám na to moc času. Dětičky doma pořád ševelí a málokdy mám klid, že je ticho a nikdo tam není a že si mohu vychutnat desku. Začal jsem si kupovat vinyly a vlastním gramofon. Takže když ten okamžik nastane, tak si sednu do svého křesla, položím na gramofon desku a baví mě to. Po chvilce jdu otočit stranu.

Je pravda, že dnes je hudba brána jako kulisa a lidé si už jen tak nesednou a jen neposlouchají hudbu.

Ano, je to spotřební zboží, ale jsou desky, které si zaslouží detailní poslech.

Když si vás jako osobu někdo zadá do Googlu, vyhledávač našeptává prvního vašeho kolegu Mardošu a pak hned vaši manželku. Snažíte si uchovat co nejvíce soukromí? Jak se stavíte k fanynkám? Pronásledují vás třeba?

Fakt? To je zajímavé. To jsem vůbec netušil. S fanynkami nemám potíž. Jsme typ kapely, kterou bulvární média nechávají být. Nemáme problém si uchovat soukromí. Normálně se pohybuju po městě, bez problémů. Když mě někdo potká a chce se se mnou kontaktovat, jsou to většinou rozumní lidé a dá se s nimi hovořit. Není to nic zběsilého.

Je pravda, že Tata Bojs jsou na pomezí mainstreamu a alternativy.

My říkáme, že pro mainstream jsme moc alternativa a pro alternativní publikum jsme zase moc pop. Jsme někde na té dělicí čáře.

TATA BOJS

koncert, turné k nové desce A/B

Kdy: dnes 30. října, od 20 hodin

Kde: Eurocentrum, Jablonec nad Nisou

Vstupné: 270, 320 Kč

VÝSTAVA Milan Cais: Pod kůží

Galerie Kaplička, Mšeno, Jablonec nad Nisou,

do 13. prosince

Výstava Pod kůží v jablonecké Galerii Kaplička uvede fragment rozsáhlejší stejnojmenné výstavy z roku 2011 bubeníka a zpěváka skupiny Tata Bojs, výtvarníka Milana Caise.

Návštěvníci budou moci zhlédnout některé z objektů Kazet, které, slovy historičky umění Vlasty Čihákové Noshiro: „Autor vytvořil s ironií a nadhledem jako pomník překonaným hudebním nosičům, jejichž vizuální podoba již není pro mnohé návštěvníky aktuální. V Caisově pojetí se však staly vizuálním objektem a nositelem nových významů."

V intimním prostoru Galerie Kaplička se Kazety představí v novém světle, kulisy panelového sídliště pak zarámují výstavu patřičnou dávkou dobového kontextu.


Autor: Hana Langrová

30.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Rekonstrukci Bitvy u Liberce z roku 1757 přihlíželo i letos několik stovek diváků.
36

OBRAZEM: Vojska se střetla ve Vesci

Před státním zámkem Sychrov se sešli američtí veteráni.
23

OBRAZEM: Historické "ameriky" obsadily Sychrov

Stožáry skrz Lužické hory nechtějí

Českolipsko –  Chystaná stavba vedení vysokého napětí na stožárech v dlouhém koridoru přes Českolipsko do Varnsdorfu opět hýbe severem Čech.

Městské policii chybí peníze i lidé. Jak nalákat mladé muže?

Turnov - /ROZHOVOR/ Lidé chtějí vidět své strážníky v ulicích. Město ale musí sáhnout do své kasy a její velitel sehnat způsobilé mladíky. Obojí ale nebude jednoduché. Nikde. Ani v Turnově.

V Jablonci navrhli blyštivou korunku pro Dívku roku 2017

Jablonec n. N., Praha – /GALERIE/ V jabloneckém ŠENÝRu navrhli blyštivou korunku pro Dívku roku 2017. Slunce na ní splývá s vodou.

Společně oživí slávu Lužických hor

Liberecký kraj - Po šesti stech milionech let, kdy přírodní vlivy formovaly oblast Lužických hor, nadešel čas posunout je dál. Alespoň tedy z hlediska popularity.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies