V pátek jste je mohli vidět na liberecké přehradě, kde zahráli společně se Slapdash Rockabilly. Tahle podještědská banda o sobě dává čím dál více vědět. O retro módě, skládání, vzorech, jiných kapelách i hudebních stylech povídali kytarista Dave a zpěvačka Petusha.

Musím se přiznat, že na kapele D'Branx jste mě na první pohled upoutala hlavně vy a vaše retro modely. Kdy jste do kapely naskočila, nejste s ní od začátku, že ne?

Petusha: Děkuji, to mě těší! Retrostyl miluji a už od začátku, tedy od loňského září, kdy jsem začala v D'Branx figurovat, jsem byla moc ráda, že je slučitelný s hudebním stylem kapely a přidává jí na image. Je to taková má troška do kapelního mlýna (smích). Také mi to dodalo víc sebevědomí do začátků, kdy jsem si nebyla tolik jistá svým zpěvem, pokud totiž pominu čtyři roky sólového zpěvu kdysi na střední škole, začínala jsem prakticky od nuly.

Věnujete se nějak retro módě a stylingu?

Petusha: Retrostylu už se věnuji přes čtyři roky, češu a líčím dokonce na zakázku, některé mé výtvory jsou k nahlédnutí na mé facebookové stránce „Retro Styling by Petusha". Co se týká módy, člověk si časem vypěstuje cit pro kousky, které mají nádech retra, i když pocházejí z aktuálních kolekcí. Mé největší poklady ale pocházejí většinou ze secondhandů, občas si taky sama přešívám a stylově uzpůsobuji věci s vhodným potiskem atd.

Vaše kapela hraje moderní rock and roll, na Bandzone popisujete žánr poetičtěji, inspirujete se někde? Nějaké „vzory"?

David: Rádi experimentujeme se zahraničními styly, které tu nemají takovou tradici, a přitom za hranicemi plní velké festivaly i kluby. Mezi naše velké inspirace patří třeba britští indie rockeři Foals nebo Arctic Monkeys. Energii a přímočarou kytarovost zase obdivujeme u švédských rockerů Royal Republic.

V některých písních používáte i efekty, například v Pregnant… Jak s nimi pak pracujete live? Máte je přednahrané nebo na koncertě bez nich?

David: Ano i ne. Snažíme se našim posluchačům přinést trochu osobitý a neoposlouchaný zvuk, a tak jsme na koncertech vybaveni spoustou různých „barevných krabiček". Nicméně přednahrané samply s sebou nevozíme.

Kdo u vás píše hudbu? Musím říct, že máte takový jednotící prvek všech písní, což mám u kapel ráda, když nejdou zaměnit s jinou skupinou.

Petusha: Tvoření nové hudby u nás probíhá většinou tak, že kluci přijdou s motivem a pracují na něm, já si přitom broukám a poznamenávám, co mě u toho spontánně napadá, jaké z toho mám pocity. Nad hrubou nahrávkou potom vymýšlím zpěvovou linku a svůj myšlenkový koncept rozpracuji na text za použití fantazie i vlastních prožitků. Kluci mi v tomhle nechávají volnou ruku a společně potom doděláváme celkovou strukturu songu a ladíme detaily.

„Rádi experimentujeme se zahraničními styly, které tu nemají takovou tradici a přitom za hranicemi plní velké festivaly i kluby. Mezi naše velké inspirace patří třeba Foals, Royal Republic nebo Arctic Monkeys."

Je pro vás důležitější text nebo melodie?

Petusha: Je mi jasné, že text a jeho „poselství" se běžného posluchače příliš nedotknou, ale mně osobně záleží na tom, aby měl text hlavu a patu, a aby nebyl příliš primitivní, potřebuji si stát za tím, co zpívám. A řekla bych, že ani melodie neděláme prvoplánově chytlavé, je to zkrátka to, co jde z nás!

Můžete krátce představit členy?

Petusha: David (kytara) a Jirka (bicí) jsou nejstaršími členy a také zakladateli, od té doby prošla kapela různými změnami. Poslední se udála letos v březnu, kdy nás opustil náš druhý kytarista Polki, taktéž zakladatel, což nás velmi zamrzelo, ale jede se dál!

S basákem Honzou se kluci znali z nahrávání předchozích singlů a taky ze společného hraní s jeho tehdejší kapelou Ve vývoji, po jejímž rozpadu se k nim v roce 2015 přidal. No a já jsem nejmladší členkou kapely a jakkoli beru jako výhodu, že jsem naskočila do „rozjetého vlaku", moje začátky byly plné pochybností ohledně mých zpěvových kvalit, zvlášť před prvním comebackovým koncertem v Ateliéru v prosinci loňského roku. Přestože nejsem stresař a ani před ním jsem trémou netrpěla, nechtěla jsem kluky a jejich natěšené fanoušky zklamat. Naštěstí všechno klaplo, pracuje se nám spolu výborně a je skvělé, že si sedíme i po lidské stránce a rádi spolu trávíme čas i mimo zkušebnu a koncerty.

S jakou libereckou kapelou nejraději hrajete?

David: Rádi hrajeme třeba s The Scoffers, kteří hrají vynikající grunge rock a myslím, že svému žánru i našemu městu dělají skvělé jméno. Super parta lidí a vynikající muzikanti!

Máte naopak nějakou celostátní nebo zahraniční, které byste chtěli předskakovat?

Petusha: Jistě bychom se neurazili, kdyby nás o to požádali Royal Republic. Někdo už by jim měl konečně říct, jak moc nás potřebují! (smích)

Co říkáte na libereckou kulturu? Je podle vás dostatečná? Co byste změnili?

David: Myslím, že v posledních letech šla kultura v Liberci hodně nahoru. Přibylo nejen tradičních koncertů v klubech, ale i hodně akcí na dříve netradičních místech. Příkladem může být například letošní Ještědská Odysea, která se z malého undergroundového festivalu před pár lety rozrostla několikanásobně a dnes už je zaběhnutou akcí s velkou návštěvností. Možná jen toho živého rocku by tu mohlo vznikat trochu víc… (povzdech)

Jak se vydařil páteční koncert na přehradě?

David: Byla to parádní akce! Dorazilo hodně lidí a myslím, že všichni odcházeli nadšení. Po nás se na pódiu představili snad poprvé v Liberci pražští Slapdash Rockabilly a spousta lidí včetně nás zůstalo i na následnou rock'n'rollovou afterparty DJ DaRoota až do pozdních hodin!