Dvoudenní taneční festival Mácháč 2012 proběhl o víkendu na pláži Klůček u Máchova jezera. Dorazilo na něj tisíce návštěvníků z celé republiky. Já mezi nimi.Hned na začátku mě stejně jako ostatní, kteří se mačkali u vchodu, zklame nepřipravenost organizátorů. Dostat se do areálu v pátek kolem 20 hodiny bylo téměř nemožné.

„Co je, co je, co je, co je, co je," skandují lidé u vchodu.

Hodinová mačkanice

Trpěliví jsme však museli být všichni, nic než počkat nám nezbývalo. Po hodinové mačkanici se přeci je do areálu dostáváme. Zábava a především muzika tu teče plným proudem. Protože páteční večer patří zahraničním hvězdám, areál se hemží především mladšími návštěvníky. Nafukovací banány v rukou mladíků a slečen naznačovaly, kvůli komu tito tančící lidé přijeli. Pečlivě se připravili na hlavní hvězdu večera duo Dada life. Banány do jejich show zkrátka patří a jejich fanoušci to dobře věděli.

Atmosféru však kazil fakt, že tu a tam areálem projela houkající sanitka. A agresivní chování opilců také nebylo zrovna ojedinělým jevem.

Do ranních hodin nevydržím a odcházím na privát. Spousta návštěvníků však na břehu Máchova jezera tančí až do sobotního poledne, kdy se zavírá poslední stage.

Přes sobotní den se po Doksech pohybují různí lidé v různém stavu. Kdo neviděl neuvěří. Alkoholem nešetří a již se připravují na dnešní party.

Poučeni z pátku

Z pátečního večera se pravděpodobně organizátoři poučili, protože projít v sobotu večer vstupní branou není zdrcující jako o předešlém večeru. Příjemnější lidé, více prostoru, melodičtější muzika. Tak na mě působí druhý den tanečního festivalu. Za gramofony se po hodině střídají domácí Djs.

„Na party sem jezdila před deseti lety. Mnohem více se mi líbí domácí taneční scéna. Nejvíc mě nadchnul Chris Sadler a jedinečná Lucca," říká mi Petra Tylichová, která za svými oblíbenci přijela z Příbrami.

Přestože některé chvíle na tanečním festivalu nebyly zrovna lehké a vyžadovaly trpělivost, Mácháč 2012 se vydařil. Festival není totiž jen o tanci a hudbě. Je hlavně o lidech. Jen jednou v roce v Doksech totiž zažijete, to že by o sobotním odpoledni byl místní obchod vyprodaný, v restauracích by byl výběr jen ze dvou jídel a obsazenost hotelů, privátů a chat je stoprocentní. Zábavu ale netvoří místní, ale návštěvníci festivalu, které poznáte lehko. Sjednocuje je oranžová páska na ruce a výstřední chování. Tak zase za rok „Mácháči".