Je slunné sobotní odpoledne a už když procházím branou do zámecké zahrady, omámí mě rozmanité vůně z řady stánků s občerstvením a libá dobová hudba.

Obrovská zahrada je posetá několika stánky s prodejci v historických krojích. Procházím jarmarkem a jako první mě láká věštírna s výkladem z ruky, které se ale raději s obavami vyhnu. O kus dál mě zastavuje čert a tahá do čertírny, kde mi chce vylíčit všechny mé hříchy.

S pardonem jdu raději dál, kolem stánků s cukrátky, korálky, drobnými šperky a zdobenými kameny. Zastavím se až u stánku, který obklopuje hlouček dětí. Nakouknu a vidím, že malují na kousky sádry. Až z letáčku se dozvídám, že odlitky sádry vyrobili zdravotně postižení.

Těsně před čtvrtou hodinou se obracím a vracím se z parku na nádvoří, kde vrcholí přípravy na představení šermířské skupiny Merlet. Právě ona je hlavním tahákem programu, a tak s očekáváním usedám mezi další diváky.

Napínavá šermířská klání prokládají výstupy se střelbou z dobových zbraní, při kterých si spolu s dětmi strachy zacpávám uši. Do poutavého děje šermíři v jednu chvíli zatahují překvapenou divačku, která se na pódiu nejprve těší z dvoření dvojice mušketýrů, zatímco o chvíli později trne strachy s hlavou pod sekyrou.

V posledním okamžiku se ale dočká vysvobození a s úsměvem na tváři se vrací zpět mezi diváky. Po zhruba půlhodinovém představení mušketýrů, zakončeném mohutným aplausem, si krátím chvíli čekání na další vystoupení opětovnou návštěvou zámecké zahrady. Tentokrát se jdu podívat na dětské hry a dobová řemesla.

Nejvíc mě ale zaujmou sokolníci a jejich ukázky dravců. Káně či krkavec přelétající mi těsně nad hlavou ve mně budí značný respekt a ráda si o dravcích i něco poslechnu. Dozvídám se například, v jakých filmech dotyční ptáci účinkovali a překvapuje mě, že krkavce, který nade mnou právě krouží, už jsem jednou viděla, ve filmu Kletba bratří Grimmů.

Návštěvu akce nazvané Návrat mušketýrů uzavírám zhlédnutím představení dvou hadích žen a ukázky kouzlení s bičem, při které trochu lituji předvádějícího. Několik drobných ran na jeho hlavě mne při odchodu domů trochu znepokojuje, i když si uvědomuji, že je to riziko povolání. Myslím, že sobotní odpoledne jsem nemohla strávit zajímavějším způsobem a těším se na mušketýry zase za rok.