V souboru, kterému šéfuje herečka DFXŠ a držitelka Thálie Markéta Tallerová se sešly různé profese. Kromě výtvarníka Martina Tallera tu působí třeba IT specialista nebo lékárník. „Je to hrozná dřina, ale zároveň velká legrace. Markéta je tvrdá režisérka, ale to musí, aby se to celé v těch legráckách nerozložilo, někdy jsme jak velké děti,“ říká Gabriela Dušková. Představitelka Artušova syna, v civilu zahradní návrhářka. 

I když jde o amatérské divadlo, setkávají se jeho herci s profesionálním vedením. A nejen režisérky a herečky DFXŠ. Například šermu je učil další člen Šaldova divadla Martin Stránský, se souborem spolupracuje i baletka Šárka Brodaczová nebo scénografka Eva Brodská.

Jak to začalo?
Divadlo, které dnes slaví takové úspěchy, přitom vzniklo vlastně docela nenápadně. Jak prozradila zakladatelka Markéta Tallerová.

Jak se dalo Sousedé divadlo dohromady a kdy?
Když jsem se přistěhovala do Kateřinek, tak jednoho dne na mě mávala sousedka, jestli nechci přijít na domácí mochito. A já chtěla! No a mezi řečí vyplynulo, že mochito byla jen záminka, aby se mě zeptala, jestli s lidmi ve vesnici nechci zkusit nazkoušet nějaké divadlo.
¨
Které hry jste za tu dobu nastudovali?
První byla zimní „inscenace „ Komedie o hvězdě.“ Vlastně takový oživlý zpívající a tančící betlém. Hráli jsme ji pak mnoho let, ale pokaždé jinak. Na jiném místě, s vyměněnými rolemi, jinými nápady. A taky pokaždé s jiným Ježíškem. Pokaždé se nám v souboru narodí nový. I když se musím přiznat, že některé roky je to „Ježíška“. Ještě štěstí, že se do posvátnýho povijánu lidé žinýrujou kouknou…

A pak přišla letní staročeská Lucerna, muzikál Někdo to rád horké, děsivý Krvavý román, hippiesácký Sen noci kateřinské, čestné Rychlé šípy a letos historická velkoshow Excalibur… Už nám v repertoáru chybí fakt jen lední revue.

Co plánujete po sobotní derniéře? Máte už v plánu nový titul?
Po červnové premiéře, která nám všem letos opravdu dala zabrat, jsem měla pocit, že si musíme dát pauzu… nejmíň deset let! Jenže pak jsem viděla všechny v září znovu zkoušet. A zase mě dostali (já totiž většinou na generálkách pláču dojetím a štěstím), koukala jsem na nejúžasnější herce na světě a v hluboko v duši se začal líhnout nápad… Jenže je zatím jen v oblasti bláhových snů a tudíž tajnej…

„Když jsem se přistěhovala do Kateřinek, jednoho dne na mě mávala sousedka, jestli nechci přijít na domácí mochito. A já chtěla! No a mezi řečí vyplynulo, že mochito byla jen záminka, aby se mě zeptala, jestli s lidmi ve vesnici nechci nazkoušet nějaké divadlo,“ prozradila Markéta Tallerová. První inscenací byla Komedie o hvězdě. A co chystají dál? „Možná lední revue, tady je možný všechno,“ směje se režisérka, která si při každé zkoušce slibuje, že si dá aspoň 10 let pauzu. Naštěstí jí to vydrží vždycky jen do premiéry, při které pláče štěstím i dojetím.