V libereckém Kině Varšava proběhlo v sobotu 5. listopadu kvalifikační kolo na mistrovství ČR ve Slam Poetry. Zhruba osmdesátka diváků byla přítomna pestré a divoké jízdě slamu. Akci moderoval pověstný slamer Anatol Svahilec, jehož moderování rozhodně nezklamalo. Nakonec bodově nejvíce získal osmnáctiletý student gymnázia Dave, který si po úspěšné premiéře zvolil přízvisko Dave Naslamkejv. Dobrá příležitost na pár otázek.

DAVE NASLAMKEJV.  Zdroj: ČTK

Bylo to vaše první veřejné vystoupení?

Rozhodně ne. Byla to sice moje první zkušenost se žánrem Slam Poetry jako takovým, ale na účinkování před diváky jsem zvyklý. I když je pravda, že většinou vystupuji v rámci nějaké inscenace v divadelním souboru, stát na jevišti sám za sebe, jenom vy a mikrofon, je mnohem větší zodpovědnost. Taky psychika pracuje na plné obrátky.

Prý jste se přihlásil z hecu…

Přesně tak. O Slamu jsem se dozvěděl díky Libuši Vrtiškové Hájkové, mé učitelce dramatické výchovy v ZUŠ, a nejdříve jsem jí vlastně jen tak z legrace slíbil, že se zúčastním. Pak, když se soutěž už pomalu blížila, začal jsem brát svou účast trochu víc vážně, no a nakonec jsem se především ze zvědavosti, ku vlastnímu překvapení, opravdu přihlásil.

Měl jste trochu trému, nebo jste do toho hned vplul?

Upřímně, tréma je můj úhlavní nepřítel. Jen jak jsem vstoupil na jeviště, cítil jsem, jak se mi klepe hlas i kolena, což nemělo na můj projev úplně dobrý vliv a ten pocit mi přetrval ještě dlouho poté, co jsem měl vše za sebou, dokonce i potom, co jsem už znal výsledky. Vlastně hlavní důvod, proč jsem vděčný za postup do finále je, že si to tam hodlám především více užít a méně se stresovat.

Měl jste svůj set připravený, nebo to byla improvizace? Trochu připravený byl, ale když máte jak se říká „vokno", nemáte v dané chvíli moc na výběr, neboť tu není nikdo, aby vám pomohl a tak zkrátka improvizujete, což chce talent, který můžu mnoha svým soupeřům závidět. V tomto směru mám rozhodně na čem zapracovat.

Baví vás na tom ten nespoutaný projev, nebo si víc hrajete s textem?

Mě na Slam Poetry baví hlavně ta svoboda. Že nezáleží na formě, kterou si zvolíte, zkrátka podáváte to divákovi tak, jak vám to je přirozené. Když o tom tak zpětně přemýšlím, na můj vkus jsem byl v kvalifikačním kole až moc kultivovaný. Příště budu víc sám sebou, a o tom přesně pro mě Slam Poetry je. Samozřejmě to vyžaduje určité charisma.

Co vy a psaní textů?

Ano, píšu pořád. Udržuji se tím ve formě. Když jsem vytvářel text na slam, stačilo chvíli pročítat svůj archiv a inspirace jsem našel spoustu. Mezi mé oblíbené autory patří například Karel Plíhal nebo Jiří Dědeček. Autorských čtení jsem absolvoval pár, možná je nyní začnu vyhledávat častěji. Jinak jsem zastánce spíše současnějších přístupů k autorským čtením. Můj nejoblíbenější autor je rozhodně Douglas Adams, to je můj největší vzor. To mě hodně baví. Nevadí mi samozřejmě přečíst si klasiky jako Máchu nebo Poea, ale naživo je slyšet od nikoho nemusím.

Připravíte se na finále, nebo to necháte „osudu" ?

Pokud si chci napravit reputaci, nezadrhávat se, nezapomínat text a nežmoulat nervózně mikrofon v dlaních jako v prvním kole, určitě bych se připravit měl. Jsem vděčný divákům, že mě i přesto poslali dál a jsem rád, že tu šanci mám.