Horečka už patnáct let vychovává rockery

V sále zhaslo světlo, plátno se rozsvítilo a už se rozjíždí notoricky známá melodie Popcorn. Projektor sází na bílé plátno uječeného Ozzyho s Black Sabbath, rozjařeného Freddieho s Queen, animované Beatlesáky se žlutou ponorkou, rozjeté rockery z Deep Purple, pochodující kladiva z klipu Pink Floyd, zmalovaného Alice Coopera nebo mírně sjetého Kurta Cobaina s Nirvanou.

Je poslední sobota v měsíci a v Klubu Na Rampě se rozjíždí Horečka sobotní noci. Bezesporu je to nejstarší rocková party v okolí. Už 15 let vychovává jablonecké rockery.

V menšině pouští hudbu současnou

Po Popcornu následuje tradiční Smoke on the Water a po více jak pěti minutách ho střídá Paranoid od Black Sabbath. Pak už je výběr rockových i dalších tvrdších pecek na DJovi Petru Vobořilovi.

„Základní repertoár tvoří skladby, které jsou nestárnoucí, hrál jsem je před patnácti lety a hraju je i teď. Například Deep Purple, Led Zeppelin, Queen, Doors, Stones, Beatles atd. V menšině přidávám věci současné, které ale stylem s rockovou klasikou ladí. Takže jde spíš o současný Rock'n'Roll. Samozřejmě sleduji, co dnes mladší generace poslouchá, ale konečný výběr je na mně. Jsem v tomhle směru dost tvrdohlavý,“ prozradil Petr Vobořil.

Jablonečáci chodí buď na Ves nebo na Rampu

V Jablonci se většina teenagerů dělí na dvě skupiny. Ti, co chodí na Ves a ti,co chodí na Horečku. Moje kroky naštěstí v patnácti letech mířily do Klubu Na Rampě. Na své první Horečce jsem byla v únoru 2004. Ještě v den akce jsem nevěděla, co to vlastně ta Rampa je.

Moje starší sestra tam chodila, ale nějak jsem se o to nezajímala. Až mi holky ten den řekly, že se tam chystají, a tak jsem se rozhodla, že půjdu s nimi. Přemluvila jsem rodiče, že se tam půjdu jen jednou podívat a pak už tam ani jít nemusím. Uchýlila jsem se i k malé lži, že všichni jdou domů ve dvě ráno, tak jestli bych mohla jít taky až tak pozdě, abych nemusela jít nocí sama. Samozřejmě jsem šla i na další horečku a za měsíc slavím už osm let, co na tuhle rockotéku chodím. Vynechala jsem za těch osm let asi tři.

Zažila jsem Horečky na čtyřech místech

Zažila jsem tuto akci pořádanou na staré Rampě, v bývalém pivovaru na Vrkoslavicích, v sokolovně v Pasekách a samozřejmě i na nové Rampě.

Když se konečně nová Rampa otevřela po rekonstrukci, byly dokonce Horečky dvě do měsíce, jedna v Klubu Na Rampě a druhá s novější muzikou v Sokolovně v Pasekách. Ze začátku mě na Horečce sobotní noci bavily hity jako Chop Suey! nebo Toxicity od System of a Down, Du Hast od Rammsteinů, směska z Pomády nebo třeba nejznámější věci od Beatles a Queen.

Tahle party mi vytříbila vkus

Později jsem ale začala poznávat i starší kapely a jejich méně známé kousky. V podstatě můžu říci, že nebýt Horečky, nebyla bych teď skalní fanynkou kapely Queen nebo bych nepoznala spoustu skvělých kapel od Rolling Stones a Beatles, přes Deep Purple, Led Zeppelin nebo Black Sabbath, až po The Sweet, Slade nebo Beach Boys.

Občas už si sice mezi náctiletými připadám trošku stará, ale na druhou stranu se na Horečce sejde vždycky naše parta starších přes dvacet. Vydržíme počáteční nával teenagerů, kteří stejně kolem půlnoci odpadnou a my si pak vychutnáme popůlnoční bloky písní, které se mladším posluchačům tolik nelíbí.