Tvorba Heleny Cejnarové má několik rovin. Ona sama si nejvíce cení meditativní až metafyzické roviny, kterou nazývá filozofickou, a kde došla ke zcela ojedinělému a pro ni charakteristickému způsobu výpovědi. Podobně autorka oceňuje i rovinu nazvanou Krajina duše, kde lze najít paralely s filozofickou částí její tvorby. Navazuje na cestu, kterou nastoupili světoví malíři jako Paul Klee nebo čeští František Kupka, Toyen, Josef Šíma či Jan Zrzavý a mnozí jiní.

Nekopíruje je, hlásí se však vědomě k jejich tradici a tvoří v dobře rozeznatelném osobitém duchu. Zamýšlí se nad světem a hledá jeho duchovní podstatu. Je to až jakési rozjímání v obrazech. Snaží se symbolicky postihnout takové náměty jako Životní tajemství, Životní cíl nebo Zrození. Důležitá je světelná stopa, hledání světla. V obrazech také vyjadřuje svou představu lidských pocitů, přináší ohlasy svých hudebních či divadelních zážitků. Jednotlivá díla se často pojí do cyklů, například Čtvero lidských znamení, kde podává svou symbolickou představu živlů.

Zdá se, že chce mluvit o bohatosti a přitom jednoduchosti života, v němž nic není zcela černé nebo bílé, nic úplně dobré nebo úplně špatné, snaží se neuzpůsobovat realitu své optice a postihnout ji takovou, jaká skutečně je. Svými vizuálními koncepty jako by mluvila za všechny, kteří jsou vnitřně bohatí, ale bývají odsunuti do pozadí těmi, kdo se nerozpakují silným hlasem opakovat prázdná nebo klamavá slova. Svými obrazy chce bojovat za lepší svět, založený na slušnosti, harmonii a pravdě.

Jedná se o přemýšlivý pohled na svět, hledání jeho podstaty, je tu touha vidět svět jemný, tichý. V každém z těchto obrazů je i něco nedořečeného, jakési skryté tajemství. To, co má tendenci k růstu a přivrácené straně života, je většinou bez ostrých hran a váže se k motivu kruhu nebo vlnovky, zatímco motivy smrti a zmaru se podobají například rozlámaným trčícím větvím stromu. Ani zmar však výtvarnice nevidí jako něco zcela zlého.

Abstrakce, imprese a práce s tuší

K ještě většímu zjednodušení dochází paní Cejnarová v abstraktní části své tvorby. Jedná se převážně o geometrickou abstrakci, podobající se optickému umění, která u ní však není jen pouhým souhrnem barev a tvarů. Opět cítíme myšlenkový přesah a symbolický smysl obrazů při ztvárnění životních postojů, charakterů… Někdy nechybí ani vtipné pousmání, hříčka nebo téměř rébus, jehož vyluštění je na divákovi.

Poněkud odlišnou rovinou je zachycování portrétů a figur. Tady má paní Cejnarová velmi „lehkou ruku a švih“. Jako by tu bylo méně hloubání, kdy postava nebo tvář se náhle vyloupne díky bravurním rychlým tahům štětce. Návaznost na impresionismus nebo expresionismus si paní Cejnarová dotváří do svébytné laskavé výpovědi. Zcela originální je technika vyškrabávání obrazů v tuši. Jedná se o techniku nesmírně pracnou, ve výsledku však efektní, takže například zpodobení Ještědu nebo dalších motivů převážně z našeho regionu diváka velmi silně osloví.

Krajinky až fotografické

Divácky populární jsou realistické krajiny, vytvářené téměř fotografickou technikou. Ani v nich se ale autorka nespokojuje s pouhým popisem skutečnosti. Je zde přesah, dílo zasáhne duši, vypráví, dává impresi. V určitém smyslu předstihuje skutečný svět, protože v obraze je zakleta i duše autorky a citliví diváci jsou schopni s ní komunikovat nebo ji alespoň vnímat.

Helena Cejnarová zde opět hovoří s divákem, podává svou impresi, odkrývá mu svůj vnitřní svět. Špičkové zvládnutí všech používaných technik autorce dává možnost volby a nadhledu při ztvárňování témat. Bez vnitřní moudrosti, velkého osobního nadhledu a citlivé duše by však veškerá znalost techniky vyzněla naplano.

Právě s dokumentární krajinářskou částí autorčiny tvorby se diváci setkají na zmíněné výstavě, kterou připravilo sdružení Artefaktum ve spolupráci s Divadlem F. X. Šaldy. Výstava potrvá do 13. dubna 2011. Liberečtí diváci měli poměrně nedávno možnost setkat se s portrétní a figurální tvorbou této autorky ve výstavní síni Babylonu, doufejme tedy, že v blízké budoucnosti budeme mít možnost setkat se i s její duchovní tvorbou. Prozatím je možno obdivovat její díla na webových stránkách www.cejnarova.cz.

Auto: Anna Košárková