Výstava nazvaná More Than Abstraction přinesla do výstavního prostoru symfonii barev v netypicky pojaté koncepci. Víc než rozostřená výstava plná na první pohled abstraktních fotografií je na ty další pohledy překvapivě zaostřená na detail, strukturu a kompozici.

PLOCHY A TVARY

Abstraktní neuchopitelnost tak brzy bere za své a naopak zaostřenost na barevné fragmenty vrací pohledu koncentraci, která nabývá dalšího levelu. Tohle bývá odměna na výstavách, kde tvary nejsou hned uchopitelné a identifikovatelné se zpodobovanou věcí. Vyžaduje to jediné: dát tomu pár vteřin času. Velké formáty na stěně jsou netypicky doplněny menšími, neméně důležitými fotografiemi, které decentně doplňují jinak prázdné místnosti galerie. Najdeme zde dokonce i fotografii rozkvetlé plně barevné louky. Rozklad tvarů a barev pak vidíme na větších formátech, kde hraje prim barevná plocha důmyslně kompozičně poskládaná. To platí i pro výstavu jako celek. Štěpán Grygar v poslední době instaluje výstavy do přesně koncipovaných kompozičních celků, takže celková kompozice téměř převládá nad jednotlivými fotografiemi. Výstava jako taková je vlastně obraz v celku. Na výstavě v NICE je to jednoznačně vidět. Ostatně i k tomu se vyjádřil sám autor v krátkém rozhovoru.

O čem název výstavy More Than Abstraction podle tebe vypovídá?

Výstavy dělám většinou bez názvu. V tomto případě se název stává součástí kontextu, ve kterém by se měl divák pohybovat. Uspořádání jednotlivých fotografií je pro mě na této výstavě rozhodující. Divák se pohybuje v prostoru definovaném kontrastem velkých a malých snímků, neúplnost kontrastuje s jistým typem dokonalosti.

Vím, že jsi černobílou fotografii nezavrhl. Chystáš se přijít s černobílým souborem někdy v budoucnu?

Ano, s kurátorem Michalem Škodou připravuji výstavu černobílých fotografií v Domě umění v Českých Budějovicích. Vernisáž se uskuteční v polovině února. Černobílé fotografii se věnuji od začátku 70. let a zdá se, že je stále dost prostoru na nové průzkumy v této oblasti.

Co tě vlastně na viditelném světě, který fotografuješ, nejvíc zajímá?

Někdy fotografuji na základě určitého konceptu, ale většinou jde o intuitivní proces. Ve svých fotografiích spojuji určitý typ abstrakce s autentickými fotografiemi. Přestože je autentičnost pro některé současné kritiky vlastnost méně podstatná, pro mě je stále důležitým faktorem. Je to jiný typ angažovanosti.

Žiješ napůl v Čechách, napůl v Bruselu, které prostředí tě víc inspiruje?

V Praze se cítím lépe, v Bruselu, resp. v Belgii jsou většinou inspirativnější výstavy.