VYBRAT REGION
Zavřít mapu

František Roček: Válka je ještě dnes nekonečným tématem

Ústí nad Labem /ROZHOVOR/ - Autogramiáda knihy Ústecké vítězství připomněla v ústeckém knihkupectví Beran blížící se sedmdesáté výročí konce druhé světové války.

1.5.2015
SDÍLEJ:

Autogramiáda Františka Ročka.Foto: archiv autora

Autor knihy, redaktor Deníku František Roček, si vzal za úkol bez obalu vykreslit poválečnou situaci v ústeckém okresu v letech 1946 1948. Využili jsme možnosti a našemu kolegovi jsme položili několik otázek týkajících se jeho autorského života.

Můžete nám prozradit, na jakou skupinu čtenářů má vaše kniha zacíleno?
Jedná se o třetí knihu z trilogie o konci války na Ústecku. Koho přitahují dějiny a zaujaly ho dvě předchozí knihy, přišel i pro třetí. Jde především o čtenáře, které zajímá doba druhé světové války.

Proč vznikla trilogie o konci války? A proč zrovna ve formě románu?
Na tuto otázku odpovídám stále stereotypně: Prožil jsem dobu tzv. převratu roku 1989 1990, hektickou dobu, euforii, změnu režimu, chaos a naději a postupné vystřízlivění. Byl jsem zvědavý, jaký asi byl převrat v roku 1945. Mluvím o převratu, protože tak o květnu 1945, a potom o únoru 1948, hovořili rodiče a jejich známí. Vydal jsem o té době tři romány, protože strohá fakta, byť sebezajímavější, jsou stravitelná jenom pro úzkou skupinu badatelů a nadšenců. Pokud provážete strohá fakta příběhy lidí, fakta ožijí.

Nebojíte se, že fikce příběhu „zdeformuje" skutečnou realitu?
Pokud to není autobiografický příběh, toto nebezpečí hrozí. Proto jsem stvořil poručíka obranného zpravodajství, který jako tichá šedivá myš slídil po Ústecku. Všude nahlížel za roh a poslouchal, kde se co šustne. Co slyšel a viděl, se skutečně událo, a to přesně v onen den i hodinu. Hrdina románu je prostě „nosič" dobových faktů a souvislostí.

V úvodu poslední knihy Ústecké vítězství uvádíte, že v knize je 80 % dobových faktů uveřejněno poprvé. Je to pravda?
Ano. Knihy jsou výsledkem papírové archeologie. Fakta jsem probouzel v archivu a přenesl do románů. Jsou autentické.

Pojednáváte o Ústecku. Není to trochu „teritoriálně" svazující? Může vaše kniha oslovit i čtenáře z jiných koutů republiky/světa?
Myslím, že ano. Co se dělo na Ústecku, lidé prožívali i kdekoliv jinde. Například vznik československé samosprávy. V pohraničí měli na vsi někdy problém dát dohromady tři Čechy, aby založili oficiální místní správní komisi. Všude byly stejné naděje a obavy, probíhalo „zašantročení" majetku a spory mezi českými starousedlíky a nově příchozími byly všude také jako přes kopírák. I osudy Němců, i soužití Čechů s Němci. Proto se knihy prodávají i na Moravě a mají své čtenáře i na Slovensku a v Německu.

Proč jste téma pojal jako trilogii?
„Ústecká štvanice" popisuje situaci od května do začátku srpna 1945. Tehdy od rána do večera se stávalo neustále něco dobrého a špatného. Vše bylo řízeno neviditelným a neuchopitelným samospádem převratu. „Ústecký mír" popisuje období od srpna 1945 do začátku ledna 1946. Bylo to období, kdy se lidé snažili v praxi docílit toho, aby byl konečně mír.

Aby byl konečně mír? Vždyť od 8. května 1945 již v Evropě mír byl…
Mé dlouhodobé nahlížení do historie té doby představuje projekt nazvaný „Mírem válka nekončí". Pokud se zbraně odmlčí, ještě to neznamená, že není dusno, místy teror, nejistota, chaos a komandování ve jménu něčeho a někoho, podobně jako za války. Stále byl přídělový systém na všechno, dobře se měl ten, kdo si nakradl a měl přístup ke šmelině. Dozvuky války mizely jen velmi pomalu. V knize „Ústecký mír" ukazuji, jak mezi lidmi roste deziluze a začínala politická zákopová válka.

Je tedy „Ústecké vítězství" knihou o puči v únoru 1948 na Ústecku?
Ano, je o převratu. Ale popisuje cestu od začátku roku 1946 až do roku 1948. O situaci v roce 1948 je závěrečná čtvrtina knihy. Pokud jde o rok 1948, zaměřuji se především na čistky v policejním sboru. Čili ukazuji charakter doby především na osudu jedné profesní skupiny. Hlavní hrdina trilogie, poručík Josef Novák, má na konci knihy pocit marnosti.

Chcete knihou únorový puč v roce 1948 odsoudit?
Ne. V knize není žádná plánovaná politická idea, žádné odsouzení něčeho. Moralizování je něco hodně podobného a ošklivého jako střílení z kulometu. V trilogii popisuji na stovkách konkrétních příkladů, jak lidé tehdy žili, jak se střetly jejich naděje s neúprosnou realitou. Čtenáři si sami z faktů vyčtou souvislosti oné doby. Hlavní hrdina trilogie je postupně z toho, co vidí kolem sebe, stále rozčarovanější. Od roku 1945 do roku 1948 došlo ke ztrátě iluzí. To není umělá póza vymyšleného hlavního hrdiny. Je to zdokumentováno v množství dokumentů.

Všimla jsem si tohoto signálu ve všech třech knihách. Vždy v poslední větě. V první knize: „Podepsaným mírem válka mezi lidmi prostě nekončí." V druhé knize: „Ctitel vojenského myslitele a generála von Clausewitze svého synovce poručíka varoval, že mír není ničím jiným, než pokračováním války jinými prostředky". V poslední knize trilogie poslední věta: „Prožíval smutnou krutost jistoty, že mír ve světě lidí dosud nezažil a nezažije. Ani jeho děti."

Není to vaše autorské poselství?
Více méně. Lidé jsou nepoučitelní. Pokusil jsem se to v úvodních stránkách poslední knihy popsat trochu s nadhledem. Napsal jsem: Autor je optimistou. Neochvějně prorokuje, že nebude lépe, protože lidé dokáží každé dobré východisko včas a rychle zničit. V roce 1998 způsobil menší skandál publikováním statě ve vojenského odborném časopisu Vojenské rozhledy pod názvem „Evropa 21. století Podvědomá obava z konfliktu", ve kterém varoval, že uvažovat o míru je hloupá iluze a poslední slova stati zněla: „… s nástupem dalších mocností na scénu světa je rozsáhlý konflikt kolem roku 2015 pravděpodobný. Lidé hrozbu podvědomě cítí již dnes. Na přezbrojení naší armády pro úkoly 21. století nám zbývá zhruba dvanáct let." Můj hříšný text byl tehdy chápán jako těžká urážka státotvorného optimismu. Dnes, tedy po 18 letech, je varování z roku 1998 již realitou.

Plánujete vydání další knihy?
Mám rozepsanou knihu „Ústecké lágry". Když Pán Bůh dá, před Vánocemi by mohla být u knihkupců. Budu mapovat internační tábory v ústeckém okresu založené v květnu 1945, kde byli skladováni údajně zlobiví Němci.

Skladováni?
Jistě, protože člověk v internačním (koncentračním) táboře není člověkem, je to statistická jednotka. Je to objekt manipulace a spravování, udržování. Je to kniha o několika táborech na Ústecku, o osudech Němců, kteří v nich byli skladováni ubytováni, o jejich strážných, o tom, kolik snědli mrkve a brambor, spotřebovali mýdla, proč tam skončili a jak nakonec dopadli. Součástí knihy bude mnoho desítek lidských příběhů.

Také zde platí magických 80 % nových informací, které ještě nebyly zveřejněny?
Ne, v tomto případě to bude suma sumárum 90 %.

Opět formou románu faktu?
Ne, tentokrát románového hrdinu nechám odpočívat. Bude to literatura faktu, ale oživená řadou zajímavých prvků z přítomnosti. Fenomén lágrů bude konfrontován s pohledem současníků. Samozřejmě bez šílenství politického moralizování.

Autor: Anna Hrochová Mgr.

1.5.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Pavel Marek, předseda představenstva KNL a. s., při tiskové konferenci dne 23. června v Liberci.

Pavel Marek: Odcházím kvůli řediteli KNL Nečesanému

KAROLÍNA KOLOMAZNÍKOVÁ Narodila se 19. června v liberecké porodnici mamince Ivetě Čukanové z Rozstání. Vážila 3,65 kg a měřila 51 cm.
10

Hlasujte pro nejhezčí miminko 25. týdne roku 2017

Problémy v dopravě v Libereckém kraji nekončí

Liberecký kraj – Přestože to vypadalo, že se Liberecký kraj konečně s dopravci dohodl, firma Busline, která už si na kraji vymohla nejvíce peněz, se obrátila na antimonopolní úřad.

FOTO: Oprava vany Lesního koupaliště budí emoce

Liberec – Bazén ze žulových kvádrů. Dnes polorozpadlý, dříve hojně navštěvovaný. Do opravy vany Lesního koupaliště zbývá už jen pár dní. Zatímco město má jasno, názory obyvatel se na veřejném projednávání o úpravách a vybavení koupaliště poněkud zvrhly.

AUTOMIX.CZ

Policie v nesnázích: kuriózní nehody strážců zákona

/FOTOGALERIE/ Na vozech mají heslo Pomáhat a chránit, nicméně i oni potřebují občas pomoc. Vidět policejní auto - ať státní či obecní policie - v nesnázích je sice trochu nezvyklé, ale občas k tomu dojde.

Mladou mámu a její miminko po nehodě transportoval vrtulník

Janov n. N. – Žena jela bez řidičáku, se špatně upevněnou autosedačkou, proti miminku při čelním střetu s dalším vozem vystřelil airbag. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies