VYBRAT REGION
Zavřít mapu

ANKETA: Dejte hlas svému favoritovi v liberecké Thálii 2017 – činohra

Liberec - Hlasovat můžete zde. Níže naleznete hlasovací anketu a medailonky. Anketu naleznete na konci článku.

3.6.2017
SDÍLEJ:

Zamilovaný Shakespeare. DivadelníFoto: ĆTK/Radek Petrášek

Karolína Baranová
V libereckém divadle nalezla své první angažmá, do nějž nastoupila rovnou z Janáčkovy konzervatoře v Ostravě. Okamžitě od svého příchodu v roce 2008 se stala jednou z nejobsazovanějších hereček souboru. Mimořádné byly zejména její výkony v Její pastorkyni (Jenůfa, režie M. Lang; 2012) či ve Faustovi (Markétka, režie I. Rajmont; 2014). Byla také od počátku jedním z klíčových členů volného sdružení Divadla F. X. Kalby, které inscenovalo především autorské texty T. Dianišky. Zajímavostí je, že zde se také uplatnila coby zpěvačka a talentovaná textařka. Pěvecké schopnosti dokazuje také coby Jezerní dáma v muzikálu Spamalot.

Markéta Coufalová
Absolventka pražské DAMU přišla do Liberce v době šéfovského působení režiséra Víta Vencla (v jeho režii zde hrála např. Helenu ve Snu noci svatojánské; 2009) s několikaletými zkušenostmi ze Spolku Kašpar. Liberecký divák si ji pravděpodobně vybaví především jako všeho schopnou služebnou Žoržetu z Rajmontovy inscenace Školy žen, kde spolu s Přemyslem Houškou vytvořili nezapomenutelnou komickou dvojici. Markéta Coufalová se věnuje také pedagogické činnosti a pilně pomáhá s přípravou mladých adeptů herectví.

Ladislav Dušek
hrál divadlo napřed 2o let od roku 1969 v Mostě a od září 1989 hraje v Liberci. Rodák z pražského Žižkova, absolvoval konzervatoř v Praze, kde také v Žižkovském divadle v hloubi legendárních šedesátých let s divadlem začínal zejména v rolích drzých a drsných chlápků odpovídajících svoji povahou legendární čtvrti. Nicméně je člověkem velmi jemné povahy a současné Divadlo F. X. Šaldy si bez něj lze jen těžko představit. Je silnou osobností nejen hereckou, ale i lidskou. Jakýmsi těžištěm, jakkoliv je to pojem zcela neoficiální. Hraje v klasických titulech, ale i v moderní dramatice a muzikálech. Je v tuto chvíli, ať se mu to líbí nebo ne, doyenem souboru. Dokáže být velice rozdílný a různorodý. Vzpomeňte si na Hodinového hoteliéra s Václavem Helšusem, na jeho Bergmana v Nevěře, na jeho role ve Faustovi například na straně jedné a na straně druhé jeho role s tancem a zpěvem v muzikálu Donaha!, přítele Markupa v Dějinách strany mírného pokroku, Kateřina Štandlíka, majitele opery v Maškarádě, či nezapomenutelnou roli Pomezního rozhodčího-básníka ve Šťovíku a pečených bramborách. Poetičnost i drsnost, humor i smutek, nostalgie i absurdita. To jsou polohy, v nichž se pohybuje a v nichž ho diváci dobře znají. Statečný člověk s výborným smyslem pro humor. Skvělá kombinace. A navíc: kdo z českých herců má kapitánské zkoušky?

Michaela Foitová
Narodila se v Třebíči, do Liberce přišla po studiích na brněnské JAMU. Během školy hrála ve Studiu Marta např. roli Paquetty v Candidovi (Š. Peták podle Voltaira) či Hanan v inscenaci Adam 2.0 (M. Dlab, O. Kauppinen). Její první rolí v Liberci se stala Mirka v komedii Cena facky aneb Gottwaldovy boty (K. Steigerwald na motivy povídkové knihy J. Holcmana.) Ráda lyžuje, baví ji jóga, tancuje, zpívá, nejstálejším koníčkem je ale divadlo.

Jana Hejret Vojtková
Patří ke stálicím liberecké činohry už od poloviny devadesátých let, kdy přišla po krátkém působení v Opavě a Českém Těšíně. Opakovaně spolupracovala zejména s režisérem Pavlem Paloušem. Její talent je rozprostřen od rolí dramatických (Johnstonová v Pokrevních bratrech; režie J. Ďurovčík, 2007 či Duňaša ve Višňovém sadu, režie I. Rajmont, 2014) až k rolím vyloženě komediálním (Clarice Bernsteinová v Listopadu; režie M. Glaser, 2013). Díky své barvě hlasu dokáže vyniknout i pěvecky – nezapomenutelné bylo např. její tango Daj si jed v komedii Satiry aneb Zmizení Píseckého. Zvláštní znamení: Jejím koníčkem jsou secondhandy.

Václav Helšus
je v tom nejlepším slova smyslu hvězdou divadla. Vystudoval v šedesátých letech minulého století pražskou DAMU, divadlo začal hrát ještě v tzv. Kladivadle (později Činoherní studio v Ústí nad Labem). Vynikající období měl ve slavném Studiu Y, které se zrodilo v Liberci, aby v sezoně 1978/9 přesídlilo do Prahy. Od začátku osmdesátých let působí v Divadle F. X. Šaldy s výjimkou dvou let (1987-1989), kdy hrál v Národním divadle v Praze. Václav Helšus patří k vůbec nejvýraznějším českým hercům uplynulých čtyřiceti let. Nesvědčí o tom jen výčet jeho divadelních rolí v různých obdobích, ale velmi pozoruhodná je i jeho filmografie. Od Krakonoše a lyžníků (Mistr Vichr) 1980, přes Panelstory nebo Kalamitu Věry Chytilové, až po hlavní roli ve filmu Jana Švankmajera Přežít svůj život z roku 2010. A to musíme přeskočit desítky rolí televizních, od těch v detektivkách až po ty v pohádkách a také vynechat ty menší filmové. Václav za svůj herecký život obdržel také řadu cen. Spoluvytvářel základní podobu malého divadla od první inscenace v roce 1989 (Obsluhoval jsem anglického krále) přes celostátně legendární Havlovu Asanaci 1990 až podnes. Užít si jeho velmi originální herectví můžete v současné době například ve Višňovém sadu (Gajev), Dějinách strany mírného pokroku (Klimeš), F austovi (Faust), Maškarádě (Sardeli, šéfdirigent) a jiných. Vždy to stojí zato.

Jakub Chromeček
Narodil se v lázeňském městě Poděbrady. Jako správný lázeňský švihák podal přihlášku ke studiu konzervatoře poslední možný den a na zkoušky se v dozvuku halasného vzplanutí umělecké mysli dostavil řádně nepřipraven. Na konzervatoř byl přijat. Po studiích nastoupil do Strašnického divadla, kde byl jedním z hlavních iniciátorů vzniku malé scény - Auerbachova sklepa. Dále jeho kroky vedly do divadla Komedie, které čtyři sezóny naplňovali spolu s kolegy projektem východní dramatiky, ale i klasičtější tvorby (Faust, Caesar, Gombrowicz – Pornografie, Naše třída, Maryša, Kebab…). Díky své ohnivé povaze má dvě dcery a syna, obchod s vínem a catering. Mezi jeho záliby patří skateboarding, kolo, Dj, výtvarné umění, kytara a bicí. Má zkušenosti i před kamerou - seriál Horákovi, Ordinace v růžové zahradě, policie Modrava…

Tomáš Impseil
je herec v nejlepším středním věku s širokými možnostmi. Do Liberce přišel v roce 1998 z brněnské JAMU a okamžitě se stal nepostradatelným členem souboru. Od počátku byl skvělý v klasickém i moderním repertoáru. V Shakespearovi: Orlando v Jak se vám líbí…ale to už je dávno. Ne tak dávno Claudius v Hamletovi. V Tennessee Williamsovi Brick v Kočce na rozpálené plechové střeše, Stanley v Tramvaji do stanice Touha. Ale také skvělý sluha Jean ve Strindbergovědramatu Slečna Julie. V muzikálech: Jerry Donaha!, ale i v Pokrevních bratrech, v Urintownu, v baladě pro banditu, v komediích, Dámský krejčí, Fistach v Testosteronu, Tuari ve Stoppardově Bouřlivé plavbě, Houllié v Bohu masakru Yasminy Rezy. Ten výčet začíná být nebezpečně nekonečný. Tomáš Impseil je jedním z herců, na nichž DFXŠ staví. Je schopný improvizace, současně má cit pro hloubku postav, smysl pro humor. Nejnověji ho uvidíte v Ceně facky Karla Steigerwalda v Malém divadle.

Eliška Jansová
Narodila se v Praze v říjnu 1992. Od malička se věnuje hře na různé nástroje: flétny, klavír, saxofon a klarinet, vyzkoušela snad všechny druhy tance, několik let byla členkou tanečního divadla Bufo. Po ZŠ její kroky směřovaly na Gymnázium Christiana Dopplera se zaměřením na matematiku a fyziku. Po maturitě byla přijata na DAMU, obor činoherního herectví. Jako herečka hostovala v několika pražských divadlech: v Divadle U Valšů, v Divadle v Dlouhé, v Činoherním klubu, v divadle Viola. Vidět jste ji mohli také na obrazovce v pohádce Svatojánský věneček. Od sezóny 2016/17 je členkou činohry Divadla F. X. Šaldy Liberec a zaplněné hlediště jí tleská např. za roli Bety v komedii Atomová kočička, kde se kromě činoherního výkonu uplatnila také v kapele coby saxofonistka.

Jan Jedlinský
Narodil se v roce 1990 ve znamení Ryb. Pochází z jižních Čech. Vystudoval divadelní fakultu brněnské JAMU v Ateliéru činoherního herectví Niky Brettschneiderové. V Západočeském divadle Cheb od r. 2013, od letošní sezóny začíná v Divadle F. X. Šaldy. Výběr z předchozích rolí: MUDr. Gerhard Vosecký, lékař (Přehrada), Richard (Horáková, Gottwald), Theseus a Oberon (Sen čarovné noci), Johnny (Divotvorný hrnec), Ginsburg (Shapira), Joska, vyšetřovatel, a Leonid I. Brežněv, první tajemník (Políbila Dubčeka), Danny Smiřický (Příběh inženýra lidských duší).

Veronika Korytářová
Do Liberce přišla v době působení uměleckého šéfa A. Pyška. První libereckou roli získala v Arabské noci (2004), do níž ji obsadil režisér M. Tichý, který si ji vyhlédl v Českém Těšíně. Od té doby vytvořila v Liberci řadu mimořádně obtížných rolí: Margareta v Kočce na rozpálené plechové střeše (režie P. Hruška; 2004), Mefistofeles ve Faustovi (režie I. Rajmont; 2014), titulní role v Hořkých slzách Petry von Kantové (režie K. Schmitt; 2015). Za roli Mefistofela byla nominována na Cenu Thálie. Svůj komediální talent uplatnila např. coby Nina v Ayckbournově Postelové frašce (režie I. Rajmont; 2006) nebo jako Paní Robinsonová v Absolventovi (režie Š. Dominik; 2016). K jejím hereckým přednostem patří mimořádný smysl pro ironii. Je milovnicí horské turistiky.

Michaela Lohniská
Nositelka slavného hereckého jména (jejím otcem byl Václav Lohniský) spojila největší část svého hereckého života s libereckou činohrou, do níž přišla po několikaletém angažmá v Pardubicích roku 1994. V následujících letech byla v Liberci dokonce šéfkou činohry. Patří k herečkám opírajícím své umění o vysokou inteligenci, která ji předurčuje k náročným rolím. Opakovaně vynikala např. v inscenacích režiséra Petra Palouše (Generálova žena v Terasa, 2002; Dr. Jitka Balcárková ve Ztížené možnosti soustředění, 2004; Matka v Zázraku v černém domě, 2007). Režisér J. Kačer ji obsadil po boku A. Pyška (Trigorin) do role I. Arkadinové v Rackovi (2001). Vidět ji můžete např. ve filmu Spanilá jízda (1963), v Malém divadle např. v inscenacích Cena facky aneb Gottwaldovy boty nebo Achich…, v Šaldově divadle v muzikálu My Fair Lady.

Matěj Nechvátal
Pražský rodák, jehož pro liberecké divadlo získal umělecký šéf Ivan Rajmont. Po studiích na DAMU, kde jej vedly především Eva Salzmannová a Daria Ullrichová, spolupracoval s Národním divadlem či dalšími divadly: např. s Tygrem v tísni, MeetFactory či Divadlem X10. K jeho koníčkům patří zpěv či aktivity s dětmi – vedl např. dětské tábory…

Martin Polách
Vystudoval herectví na pražské DAMU. Po absolutoriu odešel zpočátku devadesátých let minulého století do Východočeského divadla v PARDUBICÍCH, odkud vzápětí přešel do Liberce. Působí zde prakticky celý svůj herecký život vždy ve velkých rolích. Hrál v Liberci Tartuffa, Cyrana, Harpagona, Almavivu ve Figarově svatbě, Higginse v Pygmalionu, Tobiáše Říhala ve Večeru tříkrálovém, Mefistofela ve Faustovi Champsboisyho v Broukovi v hlavě. Ale také Lionel Logue v Králově řeči. Z komediálních si vzpomeňme na Rodinu jako základ státu, Hlavní rozhodčí ve Šťovíku a pečených bramborách, amerického prezidenta v Mametově Listopadu… vyjmenovávat je zbytečné. Byla by to nekonečná řada. Martin je léta hercem, kterého libereckému publiku není nutné představovat. Patří již dvacet let k neobsazovanějším hercům divadla. Rozpětí jeho rolí je úctyhodné. Přeci jen lze napsat, že nejúspěšnější byl v rolích komediálních. Takových těch hořkých rolích mužů stíhaných nepřízní osudu. Martina jste mohli vidět v televizních
seriálech a filmech, slyšet v rozhlasových pořadech. Nyní vás strhne v Rajmontově inscenaci Školy žen.

Štěpánka Prýmková
Herecký osud ji z Jihlavy již v roce 1986 přivedl do Liberce, kde s krátkou přestávkou působí doposud. K jejím nejzajímavějším rolím z posledních let patřila Lyonsová v Pokrevních bratrech (režie J. Ďurovčík; 2007), Madelaine v Terase (režie Petr Palouš; 2002), Nancy v Pobřeží (režie Pavel Palouš; 2005), Aneta Reilleová v Bohu masakru (režie M. Lang; 2008). Na komediálním poli zazářila např. coby Iris v komedii Lidi (režie Petr Palouš; 2014), kde uplatnila svůj smysl pro hereckou karikaturu. V paměti diváků zůstalo bezpochyby její ztvárnění Anděla v muzikálu Malováno na skle (režie J. Ďurovčík; 2003). Zvláštní znamení: kromě svých gymnastických schopností se věnuje také zpěvu a to i coby ochotná pedagožka nedocenitelná zejména pro mladší herecké kolegy.

Jana Stránská
Liberec se stal jejím prvním a zatím jediným hereckým domovem po absolutoriu brněnské JAMU. Její první rolí pod Ještědem byla Minnie v Hello, Dolly! (režie P. Harvánek; 1998). Pro liberecké divadlo je nepostradatelná zejména v muzikálových rolích: Nevěsta v Malováno na skle (režie J. Ďurovčík; 2003) či Georgie Bukatinská v české premiéře muzikálu Donaha! (režie J. Ďurovčík; 2005). V Liberci se setkala také s nesmrtelnými divadelní postavami, jako je Ofélie v Hamletovi (režie Petr Palouš; 2005) či Roxana v Cyranovi (režie P. Svojtka; 2005). Dlouhodobě se věnovala tanci, čehož naše divadlo opakovaně a rádo využívá – Jana už má na svém kontě dokonce i pohybovou spolupráci na několika inscenacích.

Martin Stránský
Neabsolvoval žádnou školu, ale začal v Olomouci jako divadelní technik. Pokračoval v Šumperku už jako herecký elév v letech 1990-1994. V roce 1994 nastoupil do Liberce. Působí v divadle přes dvacet let a od počátku hrál velké role. Je znám z muzikálů, z komedií i z klasického repertoáru. V posledních letech jste ho mohli vidět ve vyhraněných rolích plných ironie a jisté tajemnosti. Například v Dějinách strany mírného pokroku, Carriérově Konkurzu, v Koze Albeeho. Nebo naopak v komediích a muzikálech. Rodina je základ státu, Dámský krejčí, Ruská zavařenina. A muzikály Donaha!, Jarry, Urintown, Spamalot. Významnou jeho rojí poslední doby je Lopachin ve Višňovém sadu, ale vzpomeňme si na jeho skvělé výkony ve Williamsově Tramvaji do stanice touha (Mitch). Hraje skvěle postavy psychologicky složité, rozumí si dobře i s groteskními žánry. Je výborným hercem, mimořádně pracovitým a poctivým. Mimo divadlo se věnuje historickému šermu a je schopen i vlastních choreografií v tomto oboru. O jeho výborných hereckých možnostech se nejnověji přesvědčíte ve Steigerwaldově Ceně facky v Malém divadle.

Markéta Tallerová
Držitelka Thálie v oboru hudebně dramatický výkon za ztvárnění titulní role ve hře Dnes večer: Lola Blau (režie H. Glancová; 2009), v činoherním žánru byla rovněž v nejužší nominaci na tuto nejprestižnější hereckou cenu v Čechách (Irena v Ibsenově dramatu Když my mrtví procitneme, 2004; režie I. Rajmont). Její schopnost nepateticky ztvárnit nejdramatičtější role světového repertoáru využila v Liberci řada režisérů: např. Maja (titulní postava ve stejnojmenné hře – režie L. Engelová, 2001), Médeia (režie V. Herajtová, 2006), Kostelnička v Její pastorkyni (režie M. Lang, 2012), Raněvská ve Višňovém sadu (režie I. Rajmont, 2014) a mnoho dalších. V Liberci působí s krátkou mezihrou v pražském Divadle pod Palmovkou už od poloviny osmdesátých let! Zvláštní znamení: Našla zálibu v ochotnickém divadle, jemuž se věnuje spolu se svými sousedy a přáteli.

Jaromír Tlalka
Začal hrát divadlo v Šumperku v roce 1974. Posléze působil v Karlových Varech, odkud přišel do Liberce. V Divadle F. X. Šaldy působí přes dvacet let. Je to herec do mnoha typů rolí. Nepostradatelný představitel těch středně velkých postav s výrazným komediálním nadáním. Uplatnění nachází i v muzikálech, ale skvěle hraje i Simeona Piščika ve Višňovém sadu A. P. Čechova. Je pro režiséry nepostradatelný v naprosto různých polohách a v různých typech her. Jako Ljapkin Ťapkin v Revizorovi. Jako Sir Stanley Baldwin v Králově řeči, Tretin v Testosteronu, Pickering v Pygmalionu, Bevan v komedii Lidi. Herec, kterého musí mít každé divadlo, jinak vlastně nemůže fungovat. Vypočítá všechny role, kterými za těch více než dvacet let prošel, by byl hodně obtížný úkol. Ještě obtížnější, zaznamenat jejich rozdílnost. Nejobtížnější je, postihnout jejich význam. Nikdy ne malé a většinou ne hlavní. Ale nesmírně důležité pro inscenace a jejich vyznění.

Tomáš Váhala
Přišel do Liberce v roce 2010 přímo z ostravské Janáčkovy konzervatoře sotva překročil plnoletost. Okamžitě se stal výrazným členem souboru. Začal ve Špinarově inscenaci Lakomce, pokračoval Romeem, Števem v Její pastorkyni, Billym v Albeeho Koze, hrál a zpíval v Baladě pro banditu, a dodnes se objevuje v hlavních či velkých rolích. Janis v Testosteronu a hlavně Christofer v Podivném případu se psem. Poslední je Horác ve Škole žen. Tomáš je spolutvůrcem Divadla F. X. Kalby. Soustředěný, temperamentní a dynamický ve svém talentu.

Autor: Jana Švecová

ČINOHRA: Podpořte svého favorita v liberecké Thálii 2017

Karolína Baranová

24 hlasů

Markéta Coufalová

1 hlas

Ladislav Dušek

6 hlasů

Michaela Foitová

5 hlasů

Jana Hejret Vojtková

31 hlasů

Václav Helšus

9 hlasů

Jakub Chromeček

1 hlas

Tomáš Impseil

5 hlasů

Eliška Jansová

41 hlasů

Jan Jedlinský

2 hlasy

Veronika Korytářová

6 hlasů

Michaela Lohniská

2 hlasy

Matěj Nechvátal

2 hlasy

Martin Polách

30 hlasů

Štěpánka Prýmková

3 hlasy

Jana Stránská

1 hlas

Martin Stránský

6 hlasů

Markéta Tallerová

3 hlasy

Jaromír Tlalka

1 hlas

Tomáš Váhala

56 hlasů

Hlasovalo: 235

3.6.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Manolo Blahnik
4

Manolo Blahnik vystavuje v Praze. Uznávaný obuvnický mág mohl žít v Česku

Liberecká nemocnice. Ilustrační foto.

Urologie je zavřená

Hlasujte pro nejhezčí miminko 33. týdne roku 2017

Liberecko - /GALERIE, HLASOVÁNÍ/ - Představujeme vám miminka vyfocená ve 33. týdnu roku 2017. Hlasujte pro to nejhezčí!

Agresivita na úkor krásy! Jablonce spřádá plány, jak poprvé zvítězit

Severní Čechy - „Už nemůžeme hledět jen na krásu, potřebujeme tři body,“ velí jablonecký kouč Zdeněk Klucký před Duklou. Liberec hraje v Mladé Boleslavi, Teplice jedou na Baník.

Hvězdou českého YouTube je Ben Cristovao

Globálním hitem YouTube se letos v létě stala španělská píseň Despacito. V Česku ji ale překonávají domácí hity v čele s písní od Bena Cristovaa, kterou na internetu sleduje stejný počet lidí jako u obrazovek nejsledovanější televizní pořady.

FOTO: Nejlepší tipéři v Plzeňce

Liberec – Hanzl, Budzel a Strnad. Trojice nejlepších hráčů jarní části FORTUNA Tip ligy čtenářů Libereckého deníku se sešla v liberecké restauraci Plzeňka - Duli na slavnostním vyhlášení soutěže.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení