Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Po svém odchodu do Liberce nastoupil fotbalový útočník Josef Šural proti Brnu čtyřikrát na celých devadesát minut, ale gól ještě nedal. Dnes přijde na stadion v Srbské ulici s vizitkou kanonýra ve formě, který v sedmi letošních zápasech vstřelil pět branek. „Snad už tentokrát smůlu proti Zbrojovce protrhnu. Tým potřebuje góly, protože jich moc nedáváme," říká čtyřiadvacetiletý Šural.

Těšíte se do Brna?

Moc. Zápasy se Zbrojovkou pro mě budou vždycky zajímavé. Navíc dojde hodně kamarádů i rodina.

Komu fandí?

Přejí Zbrojovce, ale když přijedu já, fandí Slovanu. Tedy aspoň se tak tváří. (úsměv)

Popichujete se s kamarády z Brna?

Ani ne, hecování není třeba, přece jenom zápasů proti Zbrojovce už jsem hrál dost. Bude to zajímavé utkání, kde žádný tým není favorit.

Jak bude duel podle vás vypadat?

Půjde o hodně, jsme dvanáctí, máme málo bodů. Zbrojovka je v tabulce před námi a pokusíme se dostat před ni.

V sedmi kolech Slovan pouze jednou zvítězil. Čím to, že sbírá hlavně remízy?

Většinu utkání, která skončila remízou, jsme měli blíž k vítězství, ale chyběla větší kvalita na naší straně především v zakončení. Pouze v Teplicích jsme srovnali až v závěru, ale taky jsme měli vyhrát.

Po výhře 6:0 s Ostravou jste remizovali 1:1 se silnou Plzní. Vnímáte už zlepšení?

Doufám, že se zlepšujeme. Předchozí výkony přesto neodpovídaly tomu, že jsme na dvanáctém místě. Snad se to zlepší už dnes. Chceme vyhrát co nejdřív a vytvořit nějakou vítěznou sérii.

Osobně se vám ale daří, v sedmi utkáních jste se trefil už pětkrát. Cítíte se ve formě?

Po dlouhé době hraju v Liberci pravidelně v útoku a jsem moc rád. Strašně mě to baví.

Ukazuje vaši pohodu i branka, kterou jste vstřelil z úhlu plzeňskému brankáři Matúši Kozáčikovi?

Zkusil bych to tak, i kdyby se mi nedařilo, ale spíš by to do branky nespadlo. (úsměv) Zaplaťpánbůh to vyšlo.

Po odchodu do Liberce jste ještě Zbrojovce nevstřelil branku. Máte velkou motivaci proti svému bývalému týmu?

I minule jsem měl obrovskou šanci. Snad už smůlu tentokrát protrhnu, tým potřebuje góly, protože jich moc nedáváme. Ať ho dá klidně kdokoli, ale ať je vítězný.

Na začátku září vás trenér Pavel Vrba dodatečně povolal do národního týmu k přátelskému utkání se Spojenými státy i na začátek kvalifikace o mistrovství Evropy s Nizozemskem, ale svůj druhý reprezentační start jste nepřidal. Zklamalo vás, že jste nehrál aspoň v generálce?

Mrzelo mě to, ale trenér měl povolených jen šest střídání a chtěl nasadit vyzkoušené hráče. Nemohl jsem být ani vyloženě naštvaný.

Jak jste jako divák vnímal kvalifikační výhru 2:1 s Nizozemskem?

Byla to super zkušenost, skvělý zážitek. Sice jsem zápas sledoval z tribuny s fyzioterapeutem a dalšími členy týmu, ale užil jsem si ho jako fanoušek. Snad si něco takového ještě zopakuju.

Naznačil vám trenér Vrba, zda s vámi do reprezentace počítá?

O něčem jsme spolu mluvili, probírali jsme některé věci. Uvidíme, jak to bude, snad ještě pozvánku dostanu.

Vaší dceři Vanese Alex už bude rok. Jak si užíváte rodičovské starosti?

Starosti ani ne, spíš je s ní stále větší zábava, protože už ťapká, vnímá okolí. Když ji ukládáme do postýlky, chytračí a třeba půl hodiny dělá blbosti, než usne. Užívám si.