Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Brankář Ondřej Kolář, liberecký odchovanec, patřil k velkým brankářským talentům nejen Slovanu, ale celého českého fotbalu. Měl za sebou starty za mládežnické reprezentace, po juniorce nahlédl ve velmi mladém věku i do áčka dospělých, ale jeho kariéru loni v zimě přervalo nepříjemné zranění achillovky. Po roce pauzy, během níž už na něj doléhaly chmurné myšlenky o brzkém konci kariéry, je 21letý gólman zpět a tento týden se zapojil do zimní přípravy s prvoligovým týmem Slovanu. „Uvidíme, jak noha zareaguje na tréninkovou zátěž, ale cítím se velmi dobře a jsem šťastný, že se zase vracím k fotbalu," usmíval se Ondřej Kolář před úterním prvním tréninkem.

Jeho roční martyrium začalo docela nevinně, při běžném výběhu loni v lednu v Břízkách si poranil achillovku. Kvůli zdánlivé banalitě vynechal celou loňskou zimní přípravu. Pak se zdálo, že je to vyléčené, odchytal tři ligové zápasy, ale bolest v achillovce se vracela a začala být nesnesitelná.

„Zánět v achillovce se mi vrátil a po utkání s Teplicemi už byla ta bolest neúnosná," popisuje neblahé období. „Od té doby jsem jezdil po doktorech, zkoušeli různé věci, do bolestivého místa mi píchali krevní plazmu, ale nic nepomáhalo."

Naopak, s postupem času se zdálo, že vše se ještě zhoršuje. A mladého brankáře začaly popadat depresivní myšlenky. „Měl jsem dojem, že ty injekce mi vůbec nepomáhají a že to naopak narušují. Už jsem začal přemýšlet, co bude, jestli budu muset s fotbalem skončit…"

O nápravu se snažily lékařské kapacity v Česku, na Slovensku i v Rakousku, ale nic nepomáhalo. Až přišla spása zpátky doma. „Doktor Janata tady v Liberci mi to prostě odoperoval a od té doby je to v pohodě," oddechl si perspektivní gólman. „Postupně jsem mohl začít nohu zatěžovat a teď jsem zpátky. První soustředění máme zase v Břízkách, ale něco takového se už snad nemůže opakovat."

Liberecký klub musel na Kolářovu absenci reagovat, v létě si pořídil dva kvalitní brankáře Koubka a Hladkého. Jak bylo Ondřeji Kolářovi, když sledoval podzimní poměrně úspěšné snažení Slovanu v domácí nejvyšší soutěži i v Evropské lize?

„Fandil jsem, byl jsem rád za úspěšné výsledky, klukům v brance jsem to přál, ale zároveň to bylo strašné. Protože se mi pořád honilo hlavou, že při těch úžasných utkáních jsem tam v brance mohl stát já. Ale už je to za mnou, teď se s chutí vrhám do nové přípravy. I když konkurence tady teď ohromně vzrostla, já věřím, že se do všeho vrátím a v brance Slovanu ještě odchytám hodně krásných zápasů," uzavírá optimisticky mladý muž, jenž se začíná rvát o novou šanci.