Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jeho fotbalový životopis je celkem pestrý. A za poslední rok a půl ještě víc rozkošatěl. Fotbalista Jiří Pimpara je sice kmenovým hráčem Liberce, od roku 2015 ale putuje po hostováních. Co půlsezona, to jiný klub – Podbrezová, Vlašim, Žižkov… Teď třicetiletý bek zakotvil v Ústí, kam se vrátil po více jak sedmi letech.

Právě s Armou se tehdy stal druholigovým půlmistrem sezony 2009/10 a svými výkony si řekl o místo v Teplicích. Jenže pak se to zadrhlo. V lednu 2010 se musel podrobit operaci nedomykavé srdeční chlopně, ani to ale jeho kariéru nezničilo. Už v dubnu hrál znovu fotbal a dokonce se probil až do první ligy!

„Měl jsem strach, jestli vůbec budu moct hrát po operaci fotbal a nakonec jsem si zahrál i Evropskou ligu. To pro mě byl asi největší zážitek, na který budu vzpomínat a svým dětem potom vyprávět," svěřil se Pimpara.

Při angažmá v Ústí před více jak sedmi lety se u vás začaly objevovat problémy se srdcem, které vaši kariéru obrátily vzhůru nohama. Vybavila se vám tahle nepříjemná vzpomínka při návratu sem?
To mi připomínáte až teď vy. Vím, že to bylo v Ústí, ale na to jsem vůbec nemyslel. Už je to za mnou, pro mě je to uzavřená kapitola.

Měl jste našlápnuto do ligy v dresu Teplic, ale kvůli problémům se srdcem z toho sešlo…
Vracel jsem se z Ústí zpět do Teplic, ale už jsem věděl, že mám tyhle problémy.

Musel jste na operaci a vypadalo to, že máte po kariéře. Nakonec jste se to dotáhl až do Evropské ligy. To zní jako příběh z Hollywoodu, co?
Měl jsem strach, jestli vůbec budu moct hrát po operaci fotbal. Chtěl jsem být zdravý a vrátit se k fotbalu, ale už ne na profesionální úrovni. Liga nebyl můj cíl, to byl takový bonbónek. Myslel jsem, že se do ligy už nikdy nedostanu, takže to ze mě spadlo a pak to najednou přišlo samo. Pomohlo mi, že jsem byl takový uvolněný a možná jsem hrál líp.

Přes Varnsdorf jste se dostal do prvoligového Liberce, kde jste odkopal dvě sezony a zahrál si i Evropskou ligu. Jak na to vzpomínáte?
Pro mě to byl zatím vrchol. Mám na to nádherné vzpomínky. Zahrál jsem si s Kováčem, Pavelkou nebo Pokorným, který teď šel do Marseille. Zahrál jsem si i vyřazovací část Evropské ligy. To pro mě byl asi největší zážitek, na který budu vzpomínat a dětem potom vyprávět. Byly to krásné roky.

Od roku 2015 ale střídáte jeden klub za druhým. To není zrovna příjemné, co?
Popravdě to nevnímám moc dobře. Moc mi to nepřidává. Nejdřív jsem šel na hostování do Podbrezové, kde to moc nevyšlo a od té doby mám u libereckého trenéra Trpišovského zavřené dveře. Lítal jsem po hostování každý půlrok, protože kluby nechtěly uplatnit opci. Docela mi to vadí, už se chci někde usadit. S manželkou bydlíme v Praze, ale plánujeme se vrátit do Teplic.

Liberec je tedy pasé?
V létě mi v Liberci končí smlouva, takže návrat tam je dost nepravděpodobný. Teď se chci soustředit na Ústí a pak začnu řešit co dál. Uvidíme, co bude v létě, ale návrat do Liberce není na pořadu dne. Chtěl bych se někde porozhlédnout a získat delší smlouvu, abych měl konečně nějakou jistotu.

V Ústí se nechcete usadit?
Ještě ani není dotáhnuté hostování z Liberce… Rád bych tady zůstal, ale na to je ještě čas. Teď chci klukům pomoct, abychom se zvedli z osmého místa. Přeju si, abych byl hlavně zdravý a mohl ještě něco dokázat. Určitě to nebalím.

Jak se vůbec seběhl váš přesun zpátky na sever Čech?
Na Žižkově přišla změna trenéra, tak jsme si s vedením sedli a vyhodnotili to tak, že bude lepší, když si najdu jiný klub. Ozvalo se Ústí, tak jsme rozjeli jednání a skončil jsem tady. Ústí se mnou bylo ve spojení delší dobu, ale stále jsem čekal, jak se to vyvine na Žižkově. Chtěl jsem tam dodržet roční smlouvu, ale bohužel to dopadlo jinak. Nakonec jsem rád, že jsem v Ústí.

Jaký byl půlrok na Žižkově?
Vůbec ničeho nelituju. Žižkov je klub s tradicí a já jsem byl rád, že můžu být v takovém klubu. Fotbalově mi to taky něco dalo.

Jak se vám líbí nový ústecký stadion, který prošel rekonstrukcí? Hráči už se nepřevlékají v buňkách jako za vás…
Na novém stadionu jsem nikdy nehrál a byl jsem na to hodně zvědavý. Byl jsem ve spojení s Martinem Jindráčkem, tak jsem od něj něco zjišťoval. To nové zámezí je na druhou ligu úplně neskutečné, asi jedno z nejlepších. Je to obrovský skok oproti buňkovišti (smích).